Archiv autora: admin

Mise na Kosovo a Metohiji 2017 – 3. díl

Pomoc rodinám a válečnému veteránovi

V předchozích dílech jsme se věnovali pomoci školám a křtu našeho kamaráda. Zatímco se jedna část naší výpravy měla to štěstí, že se účastnila křtu našeho druha, my ostatní jsme nakoupili pomoc v podobě hygienických potřeb a potravin pro chudé rodiny s malými dětmi. Rozdali jsme jim také oblečení a hračky, jež jste darovali. Pomohli jsme rodině Šarićů z Orahovce, která má tři malé děti, přičemž nejmladší děťátko bylo právě v tu dobu nemocné a hospitalizováno v nemocnici. Dále jsme pomohli ve Velike Hoči rodině Nakalanićů se třemi malými dětmi. Zajímavé je, že pan Nakalanić má za ženu Albánku. To možná někoho překvapí, ale Srbové si v poslední době berou relativně často za ženy Albánky. Více informací o této rodině I daném fenoménu se dozvíte ZDE. Dále jsme pomohli rodině Čukarićů, která má dvě malé děti. Čukarićové se vrátili do Velike Hoči z Bělehradu. Celkem jsme rodinám nakoupili pomoc v hodnotě 200,- €.

Předáni humanitární pomoci rodině Nakalanićů.

Předáni humanitární pomoci rodině Nakalanićů.

V rodině Šarićů sklidily úspěch u dětí především plyšové hračky.

V rodině Šarićů sklidily úspěch u dětí především plyšové hračky.

Velmi pozitivní je, že v Orahovci a Velike Hoči jsou v současnosti jen tyto tři rodiny natolik chudé, že potřebují pomoc. Všechny ostatní rodiny s malými dětmi si tam v současnosti mohou bez problému zajistit své skromné živobytí. V chudobě zde spíše žijí mnozí místní senioři, kteří v této oblasti primárně potřebují pomoc, jak nám sdělili představitelé místní srbské samosprávy.

U rodiny Čukarićů.

U rodiny Čukarićů.

Babička rodiny Čukarićů.

Babička rodiny Čukarićů.

V rychlosti jsme navštívili rodiny a předali jsme jim pomoc. Tentokrát jsme ani neměli čas s nimi posedět a popovídat si. Rodiny to mrzelo, protože nám připravily pohoštění, my jsme ovšem měli velmi naspěch. Poté jsme se opět sešli s druhou částí naší výpravy, která se účastnila křtu našeho kamaráda. Jejich program byl o poznání veselejší. Kněz z Orahovce, který křtil našeho druha, je všechny po křtu pozval do svého kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde u sklenky vynikajícího domácího vína oslavovali křest. Zároveň je proved krásným kostelem z 19. století, který jsme si pak prohlédli i my. Ačkoliv nás přesvědčovali, ať se k nim v oslavě a popíjení vína přidáme, museli jsme se namísto toho společně vydat na cestu zpět do středního Srbska. Nejprve jsme ještě přispěli 20,- € na léčbu mladé Srbky z jedné kosovské vesnice, která má bohužel rakovinu. Vyrazili jsme pak odpoledne a cestou jsme se jako každý rok zastavili u válečného invalidy Duško Pejaka a pomohli jsme mu částkou 110,- €. Pečuje o něj jen jeho stará a nemocná maminka, on má bohužel každodenní bolesti a peníze nutně potřebuje na drahé léky. Více se o něm můžete dočíst ZDE.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Orahovci.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Orahovci.

Poselství zní jasně!

Poselství zní jasně!

Večer jsme dorazili do Kragujevace a po přespání jsme na se na druhý den ráno vydali na cestu zpět do vlasti. Po cestě jsme ještě navštívili hrob Milici Rakić, kde jsme položili na hrob kytky a zapalili svíčku. Šlo o nevinnou dívku, která zahynula při humanitární pomoci letadly NATO. Více se můžete dočíst ZDE.

Čest tvé památce!

Čest tvé památce!

Konflikt na Kosovu nesouvisí s islámem

Mnoho lidí u nás i v Evropě se mylně domnívá, že kosovský konflikt je nějak spojen s islámem. Tento omyl je způsoben faktem, že kosovští Albánci jsou z velké většiny muslimové. Islám ovšem nepředstavuje žádnou motivaci pro jejich boj proti Srbům. Albánci jsou sekulární, islám pro ně není nijak zvlášť důležitý a jejich motiv je albánský nacionalismus. Tento boj vedou společně Albánci muslimové, katolící i pravoslavní. Jak již bylo řečeno, na severu Albánie žijí převážně katoličtí Albánci a na jihu Albánie pravoslavní Albánci a všichni svorně podporují muslimské Albánce na Kosovu.

Současný premiér Albánie a velký přítel nezávislého Kosova Edi Rama je katolík. Stejně tak vůdce boje kosovských Albánců proti Srbům Ibrahim Rugova byl katolík. V Prištině se staví velká katedrála, avšak stavbu velké mešity tamní režim nedovolí. Hašim Tači a další předáci kosovských Albánců navštěvují katolické kostely při významných křesťanských svátcích a tamní média o tom vždy informují. Mešity nenavštěvují buď vůbec, a pokud ano, pak o tom média mlčí. Kosovsko-albánští předáci se snaží přeměnit Kosovo k obrazu západu a Evropy. Mnozí zbožní muslimové z řad Albánců si stěžují, že postavení islámu bylo na Kosovu lepší v době srbské vlády než v současnosti.

Ničení srbských křesťanských chrámů a klášterů bylo motivováno etnicky a nikoliv nábožensky. Albánským extrémistům vadilo, že se jedná o symboly srbské přítomnosti na Kosovu. Dnes zvolili jinou taktiku. Dané chrámy a kláštery už nechtějí zničit, namísto toho prohlašují, že se jedná o původní albánské chrámy a kláštery. Nejraději by nad nimi převzali kontrolu a srbské mnichy by nahradili albánskými. Zatím se však tato jejich snaha naštěstí nesetkává s úspěchem.

 In hoc signo vinces!

In hoc signo vinces!

Shrnutí a poděkování

Již po šesté jsme se vydali na Kosovo a Metohiji, abychom společně s vámi ostatními pomohli tamním Srbům a podpořili jejich snahy o udržení tohoto posvátného území. Za tu řadu let jsme navázali mnohá přátelství, potkali spousty rodin plných dětí, kteřé dokáží ocenit i sebemenší pomoc, která pomůže víc, než si můžeme uvědomit. Podpořili jsme pár školních zařízení, vybavili desítky učeben technikou, která přibližuje výuku k českému školnímu standardu. Každoročně podpoříme desítky studentů, kteří dostanou balíček plný školních potřeb, které využijí při každodenní výuce. A to vše díky vám – štědrým dárcům a podporovatelům našich snah o pomoci tomuto etniku. Vám patří největší dík a věříme, že nás budete podporovat i v dalších ročnících tohoto projektu.

Hvala!

Zemřel Zoran Krasić

Bohužel musíme informovat, že po krátké nemoci zemřel velký muž srbského národa, místopředseda Srbské radikální strany, poslanec srbského parlamentu a především náš přítel Zoran Krasić.

Zoran Krasić se narodil 11. března 1956 v Bělehradě, ale svůj život spojil s městem Niš, kde prožil mládí, vystudoval postupně gymnázium a právnickou fakultu. V roce 1991 byl u založení Srbské radikální strany. Od roku 1992 do roku 2000 byl poslancem Jugoslávského federálního shromáždění za SRS. V letech 1998 až 2000 byl ministrem obchodu Svazové Republiky Jugoslávie. V roce 2008 až 2012 byl členem výboru pro finance Národního shromáždění Srbské republiky. Od roku 2016 byl opět poslancem srbského parlamentu.

 

Zoran Krasić

Zoran Krasić

Od prvního dne, kdy byl předseda Srbské radikální strany Vojislav Šešelj uvězněn v Haagu, stal se Zoran Krasić členem týmu jeho obhajoby. Přes toto všechno byl ale tím největším mužem svojí rodině, manželem své ženě a milujícím otcem svým dětem. Bylo nám velikou ctí, že jsme mohli tak velkého muže srbského národa poznat a stát se jeho přáteli! O to víc nás těší, že i on měl nás Čechy ve svém srdci. Sám Zoran Krasić přijal za Srbskou radikální stranu naše pozvání na oslavu státního svátku české státnosti. Jsme velice rádi, že právě on v roce 2013 navštívil Českou republiku a postupně v Brně a Praze, společně se svými kolegy ze Srbské radikální strany, přednášel veřejnosti o problematice Kosova a Metohije. 28. září 2013 se pak zúčastnil Svatováclavské manifestace v Praze, kde promluvil k veřejnosti!

 

Evropská fronta solidarity pro Kosovo jako spolek, ale i jednotliví členové i ostatní přátelé srbského národa se zármutkem vzpomínáme na velkého muže Zorana Krasiće. Každý z nás si drží ve své mysli osobní vzpomínky!

A jedno je jisté: Velcí muži neumírají! Hrdinové žijí navždy!

Mise na Kosovo a Metohiji 2017 – 2. díl

Pomoc základní škole ve vesnici Jasenovnik

V tomto dalším dílu naší reportáže Vám popíšeme letošní humanitární pomoc Srbům na Kosovu, jež se uskutečnila na konci září. V předchozím díle jsme popsali naši pomoc základní škole ve vesnici Paralovo. Z Paralova jsme pokračovali do vsi Jasenovnik, v níž se nachází škola, které poslední dva roky každoročně pomáháme. Tentokrát jsme ji navštívili již potřetí. Škole jsme darovali projekční obrazovku, notebook a další potřeby, především hygienické potřeby. Žákům, kterých je zde celkem 35, jsme rozdali balíčky se školními pomůckami a také nějakou tu sladkost a hračky. Právě plyšáci udělali dětem asi největší radost. O této škole i situaci v tamní vesnici jsme podrobně informovali v reportážích z předchozích let, více se toho můžete dočíst např. ZDE. Letos jsme pro školu nakoupili pomoc v celké výši 850,- €.

Radost dětí byla samozřejmě veliká.

Radost dětí byla samozřejmě veliká.

...

Plyšáci vždy vytvoří největší úsměv.

Plyšáci vždy vytvoří největší úsměv.

Stejně jako každý rok, i letos nás zde čekalo bohaté pohoštění. S místním učitelským sborem jsme zde vedli do večera přátelský rozhovor a přitom jsme hodovali a popíjeli místní vynikající rakiji. Zarazilo nás, že narozdíl od předchozí vesnice Paralovo, mají v této vesnici nadále problémy z místními albánskými kriminálníky a extrémisty. Důvod je ten, že ve vsi Paralovo jsou Albánci dominantní a Srbové jsou zde již jen menšinou a tak tamní extrémisté nemají důvod Srby utlačovat. Ve vsi Jasenovnik ovšem tvoří Srbové nadále relativní většinu a tak jsou pro albánské extrémisty stále trnem v oku a to vede k tomu, že dodnes pociťují diskriminaci. Místní albánská mafie donedávna pravidelně okrádala tamní Srby, ale také Albánce. Kradli jim hlavně dobytek a právě Srbové byli pro tyto kriminálníky snadnější kořistí. Nedávno byl ovšem šéf místní mafie, který byl zároveň velitelem lokální policie, zatčen. Tamní Srbové tak doufají, že se situace uklidní a dojde ke snížení kriminality.

Část školy je již mimo provoz.

Část školy je již mimo provoz.

Nástěnka na albánské části školy...

Nástěnka na albánské části školy…

...a kousek od ní i srbské obrázky - Sv. Sáva.

…a kousek od ní i srbské obrázky – Sv. Sáva.

Část srbského pohoštění.

Část srbského pohoštění.

Křest člena naší organizace

Jeden ze členů naší humanitární organizace se rozhodl, že přijme pravoslavnou víru a nechá se pokřtít právě na Kosovu. Ke křtu došlo v sobotu dopoledne ve středověkém klášteře Zočište, který je významnou srbskou svatyní. Více jsme o něm informovali ZDE. Zajímavé je, že součástí rituálu křtu je (zjednodušeně řečeno) plivání na západ, kde sídlí satan a naopak klanění se východu, který je sídlem Boha. Náš kamarád bere svou novou víru smrtelně vážně, stal se zbožným křesťanem, ve městě, v němž žije, chodí pravidelně každou neděli na mši, dodržuje půsty i další pravidla pravoslavné víry. Kmotrem při křtu mu byl samotný Zvonko Mihajlović, jeden z hlavních představitelů kosovských Srbů.

Bohužel jsme se této krásné a šťastné události nemohli účastnit všichni. Část naší sestavy musela zajistit pomoc pro rodiny. Časová tíseň tak mnohým z nás neumožnila zúčastnit se křtu. Velmi nás to mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Humanitární činnost je hlavním smyslem našich cest na Kosovo a tomu vše podřizujeme.

Poděkování od dětí vám všem, kteří jste letos přispěli do tak úspěšné sbírky.

Poděkování od dětí vám všem, kteří jste letos přispěli do tak úspěšné sbírky.

Mise na Kosovo a Metohiji 2017 – 1. díl

Stejně jako každý rok, i letos jsme se opět vydali pomáhat lidem na Kosovu a Metohiji. Jedná se již o naši celkem sedmou humanitární misi na Kosovu, z toho šestou pod hlavičkou naší humanitární organizace Evropské fronty solidarity pro Kosovo (EFSK). I tentokrát byla naše akce mezinárodní. Společně s naší českou sekcí pořádali sbírku také naši slovenští a polští kamarádi. Na Kosovo pak jelo celkem 6 Čechů a jeden kamarád z Polska, naši slovenští bratři se k nám bohužel přidat nemohli. Jen pár dní po nás pak na Kosovo dorazil další tým, tentokrát organizovaný německou sekcí naší humanitární organizace a tvořený našimi kamarády z Německa a Polska.

Letošní sbírka byla opravdu mimořádně úspěšná, podařilo se nám vybrat opravdu velké množství finančních příspěvků a také ohromné množství oblečení a hraček. Jedná se o naši zatím druhou nejúspěšnější sbírku. Velký podíl na tom má mimo jiné také mateřské centrum Radka v Kadani, kde jsme měli možnost prezentovat náš spolek a pořádat přednášku o naší činnosti. Podařilo se nám zde vybrat část materiální pomoci, hlavně hračeky a školní potřeby. O další dary jste se postarali již vy! Především jsme dostali velké množství zimního oblečení, dvě projekční televize, pár pytlů plyšových hraček, zdravotnický materiál a jedno topné těleso. Podrobnější informace o tom kolik jsme v letošní sbírce vybrali uvedeme v závěrečném shrnutí v posledním díle série našich reportáží.

 

Návštěva kláštera Visoki Dečani

Na Kosovo jsme dorazili na konci září ve čtrvtek odpoledne. Nejprve jsme se ubytovali, jako již každoročně, v metohijské vesnici Velika Hoča u místních Srbů. Poté jsme se setkali s naším přítelem Zvonkem Mihajlovićem, předákem Srbů na jihu Kosova, bývalým starostou okresu Štrpce a bývalým poslancem srbského parlamentu. Společně jsme poté navštívili klášter Visoki Dečani, jeden z nejkrásnějších a nejvýznamějších srbských klášterů. Postaven byl ve 14. st., je zařazen na seznamu UNESCO a patří k nejvýznamějším památkám srbské historie. Nachází se v části Kosova, kde jsou dodnes mnozí Albánci vůči Srbům silně nepřátelští. Proto musí ještě dnes tento klášter hlídat jednotky KFOR. Ochranu naprosté většiny ostatních srbských památek již převzala kosovská policie.

Před bohoslužbou.

Před bohoslužbou.

Kniha hostů.

Kniha hostů.

V klášteře jsme se zúčastnili večerní bohoslužby, která nás všechny zcela uchvátila. Většina z nás se navíc pravoslavné liturgie účastnila vůbec poprvé. Bohoslužby se vedle mnichů účastnilo také množství místních Srbů. Mniši nás poté pozvali na skleničku jejich vynikající rakije a likéru. Popovídali jsme si s nimi a protože už bylo velmi pozdě, museli jsme se vydat na dalekou cestu zpět do Velike Hoče. Podrobnější informace o klášteru a životě Srbů v tamním regionu se můžete dočíst v naší předchozí reportáži ZDE.

Velika Hoča.

Velika Hoča.

Doba sklizně v plném proudu.

Doba sklizně v plném proudu.

Pomoc základním škole ve vesnici Paralovo

Díky množství vybraných finančních prostředků jsme mohli podpořit opět dvě základní školy a naše pomoc pro ně byla o poznání větší než v loňském roce. Opět jsme pomohli škole ve vesnici Jasenovnik a vedle ní jsme podpořili také školu ve vsi Paralovo. Obě školy se nacházejí v regionu Novo Brdo, ve kterém jsou životní podmínky Srbů dodnes velmi těžké.

Nejprve jsme v pátek dopoledne nakoupili v Prištině potřebné školní pomůcky. Poté jsme po poledni dorazili do školy ve vsi Paralovo, která má celkem 12 žáků. Další oddělení této školy v sousední vesnici má 20 žáků. My jsme pro všech 32 žáků připravili školní pomůcky a rozdali jsme jim také hračky a čokolády. Samotné škole jsme věnovali nový notebook, hygienické potřeby, promítací televizi i další učební pomůcky. Celkem jsme pro tuto školu nakoupili pomoc v hodnotě 850,- €

Nejnáročnější je vždy nákup.

Nejnáročnější je vždy nákup.

Rozdávání dětem je už hračka.

Rozdávání dětem je už hračka.

Někteří z nás v této škole nebyli poprvé. Když jsme před řadou let, ještě před založením EFSK, jeli na Kosovo poprvé s cílem pomoci tamním Srbům, navštívili jsme tehdy právě školu ve vesnici Paralovo a podpořili jsme ji už tehdy školními pomůckami pro její žáky. Během let jsme ale zapomněli na jméno vesnice. Když jsme se letos blížili k vesnici Paralovo, napadlo nás z legrace, že by se mohlo jednat o stejnou školu, vzhledem k tomu, že se nacházejí ve stejném okrese. Teprve, když jsme ke škole dorazili, tak jsme ji poznali a tamní učitelský sbor poznal i některé z nás, přitom ani oni netušili, že právě my přijedeme. Bylo to velmi milé a radostné setkání.

...

Škola Paralovo.

Škola Paralovo.

Vybavení tříd je velmi skromné.

Vybavení tříd je velmi skromné.

Ve škole na nás také čekalo vynikající pohoštění se spoustou skvělého srbského jídla a pití. Z rozhovoru s učiteli vyplynulo, že se situace v okolí jejich vesnice relativně zklidnila. Druhá budova školy v sousední vesnici je využívána jak Srby tak i Albánci, obě etnika zde mají odděleně výuku. Vztahy tamních učitelů Srbů i Albánců jsou naštěstí zcela bezproblémové a korektní. Dokonce ani Srbové žijící v dané vesnici nemají se svými albánskými sousedy velké problémy. Smutný je ovšem pokles dětí ve škole. Před několika lety, když jsme zde byli poprvé, jich bylo 18, teď jich je už jen 12. Bohužel mnozí mladí lidé Kosovo opouštějí a tak se zde rodí méně dětí.

Pohostinnost balkánských národů je bezbřehá.

Pohostinnost balkánských národů je bezbřehá.

Škola od nás obdržela kompletně vybavený notebook s projekční televizí.

Škola od nás obdržela kompletně vybavený notebook s projekční televizí.

Zajímavostí je, že v obou odděleních školy, které mají celkem 32 žáků, pracuje 40 učitelů. Jedná se samozřejmě o uměle udržovanou přezaměstnanost. Srbský stát úmyslně zaměstnává ve školách mnohem víc učitelů, než je reálně potřeba, aby je tak udržel na Kosovu. Jinou práci by si zde totiž kvůli ohromné nezaměstnanosti nemohli najít a museli by odejít do centrálního Srbska. I takto se srbská vláda snaží vytvořit na Kosovu pro tamní Srby podmínky, aby zde mohli zůstat.

Skromné vybavení místní počítačové učebny.

Skromné vybavení místní počítačové učebny.

Radost dětí budiž všem odměnou!

Radost dětí budiž všem odměnou!

Místnímu zdravotnickému středisku jsme také přispěli základními potřebami v hodnotě 200,- €, které upotřebí při ošetření jak dětí tak i dospělých. Po seznámení s místní zdravotní péčí a komplikacemi s ošetřením nemocných v albánských nemocnicích, jsme pevně přesvědčení, že v budoucnu budeme jistý díl pomoci směřovat právě sem, aby i srbské obyvatelstvo mělo lepší přístup k ošetření nemocných.

Předání zdravotnického materiálu.

Předání zdravotnického materiálu.

Prezentace našich aktivit v Kadani

V pátek se naši aktivisté zúčastnili dne otevřených dveří v mateřském centru RADKA v Kadani kde prezentovali naši práci a vybírali hračky a školní potřeby. Pro zájemce bylo připravené malé pohoštění v podobě ajvaru tak typického pro oblast Kosova a výborného vína z Metohije. Podařilo se nám vybrat spoustu hraček a školních potřeb čímž se zase ukázalo že osud srbských dětí není Čechům lhostejný.

Humanitární sbírka 2017

Stejně jako předchozí roky, i letos aktivisté EFSK pořádají misi na podporu chudých srbských škol na Kosovu a Metohiji. I tento rok bychom rádi podpořili základní školu ve vesnici Novo Brdo, která pod naší patronací výrazně zkvalitnila výuku. Jako v loňském roce bychom rádi dětem pořídili startovací balíčky do školy především s psacími potřebami a sešity. Z předchozích let víme, že největším problémem je v chladnějším období všudypřítomná zima v učebnách. S tímto problémem bychom škole rádi pomohli zakoupením přímotopu.

V našem plánu je podpořit i další chudou školu v regionu a to již zmíněnými balíčky pro školáky, či sportovními potřebami. Stejně jako předchozí roky vybereme některou z nemajetných rodin, plnou malých dětí, která od nás obdrží trvanlivé potraviny a hygienické potřeby, snad i nějaké drobnosti pro malé děti.

Uvítali bychom, kdyby se do sbírky vysbíralo pár hraček, či plyšových medvídků, což malým dětem udělá asi největší radost. Pro zaslání nás prosím kontaktujte na fb nebo na náš email. Klíčová je pro všechny obdarované i vysbíráná částka. Můžete si být jisti, že každá koruna / euro budou vynaloženy ve prospěch sbírky. Myslete na to, že se vyplatí poslat třeba i 50,- Kč. Nechceme od nikoho tisícové dary, ale budeme rádi za třeba i malý příspěvek od každého z vás. Zda budeme moci podpořit všechny plánované subjekty je už jen na vás a vaší štědrosti. Srbové v minulosti stáli mnohokrát na naší straně, pomáhali Čechům a byli připraveni pomoci. Je na nás, zda budeme chtít i my v této pro mnohé z nich těžké době pomoci.

Číslo účtu: 2800279598 / 2010
Zpráva pro příjemce: KOSOVO
Sbírka končí: 20.9.2017

Mise na Kosovo a Metohiji 2016 – 4. díl

Situace v Orahovci

Poměry v okrese Orahovac se dosud zcela nezklidnily. Srbové zde již mají svobodu pohybu a mohou se bez problému pohybovat albánskou částí Orahovce a také i v jiných oblastech Kosova obývaných Albánci. Během dne mohou např. běžně chodit i do albánských kaváren v Orahovci, ale stále přetrvávají některé druhy diskriminace. Jedním z hlavních problémů je již zmiňovaný zábor srbských pozemků Albánci. Mezi místními Albánci se najdou extrémisté, kteří se nadále snaží znepříjemňovat život zdejším Srbům. V Srbské části města Orahovce se albánští extrémisté schválně procházejí se psy nebo se zde úmyslně rychle prohánějí auty, občas Srbům zanadávají. Někdy dokonce nadále dochází k etnicky motivovaným krádežím majetku tamních Srbů. To vše u mnoha Srbů vyvolává pocit nejistoty, který umocňuje velmi špatná ekonomická situace.

Na druhou stranu není v Orahovci vše jen negativní. Mnozí Srbové nám říkali, že je zde i řada Albánců, se kterými mají zcela bezproblémové vztahy a přátelí se s nimi. Doufejme, že takovýchto lidí s normálním vztahem k Srbům bude mezi Albánci časem stále víc, aby se tak tamní situace plně uklidnila. Naši bratři Srbové na Kosovu by tak mohli opět zcela normálně a bezpečně žít. S Orahovcem souvisí jedna zajímavost. Tamní Albánci jsou totiž potomci albanizovaných Srbů. Dodnes všichni mluví srbsky a albánštinu používají jen při komunikaci s Albánci, kteří nejsou z Orahovce. Ostatní Albánci se na ně kvůli tomu občas dívají s menší nedůvěrou.

Vinařství Duša Metohije

Poslední den našeho pobytu, krátce před odjezdem, jsme navštívili ve Velike Hoči místní vinařství Duša Metohije. Zdejší kraj patří již od středověku k nejznámějším srbským vinařským oblastem, kdy se zde pěstovala vína pro srbské krále. Válka a následná okupace zasadily tamnímu vinařství téměř smrtelnou ránu. Majitel vinařství Duša Metohije se snaží výrobu vína ve Velike Hoči znovu vzkřísit a přivézt zpět k původní prosperitě. Pracuje na tom usilovně již řadu let. Jeho vína jsou vynikající, získala prestižní ocenění v Srbsku a vyváží je také do zahraničí. Má v úmyslu svou firmu dále rozšiřovat a tak mimo jiné vytvořit nová pracovní místa pro tamní Srby. Podobný rozvoj podnikání je velmi důležitý, neboť místní Srby ze všeho nejvíc sužuje ohromná nezaměstnanost a s ní spojená chudoba. V rozvoji jej však omezuje to, že velkou část vinic mu zabrali Albánci a odmítají je vydat zpět.

Na prohlídce vinařských slepů.

Na prohlídce vinařských slepů.

Majitel vinařství s prestižním oceněním.

Majitel vinařství s prestižním oceněním.

Klášter Zočište

Cestou zpět jsme navštívili také klášter Zočište. Tuto pravoslavnou svatyni a středověkou památku albánští extrémisté po roce 1999 zničili, nedávno však byla zcela obnovena. Zajímavé je to, že vedle Srbů tuto svatyni uctívají a navštěvují také mnozí Albánci. Pravidelně klášter Zočište navštěvuje a uctívá velké množství Albánců islámského vyznání a menší množství katolických Albánců. Nedávno začaly klášter navštěvovat také exkurze albánských žáků a studentů. Zde se však vyskytl problém. Jejich učitelé jim totiž tvrdili, že se údajně původně jednalo o albánský katolický klášter, který prý Srbové zabrali a přeměnili jej na pravoslavnou svatyni. Srbští mniši poté albánským učitelům zakázali vykládat v klášteře takové lži. Tamní mniši jsou velmi příjemní a pohostinní, dlouho jsme si s nimi povídali o tamních poměrech. Další zajímavé informace o klášteru Zočište se můžete dozvědět v reportu z naší předchozí návštěvy tohoto svatostánku: ZDE

Návštěva kláštera Zočište.

Návštěva kláštera Zočište.

Pomoc válečnému invalidovi

Také jsme se nezapomněli zastavit u válečného invalidy Duško Pejaka, kterému již tradičně každoročně pomáháme. Duško je veteránem z bosenské války, v roce 1995 byl v boji těžce raněn a od té doby je ochrnutý. Pečuje o něj jeho stará a dnes již nemocná maminka. Léky jsou velmi drahé a pomoc, kterou dostávají od státu je malá. Proto má pro ně naše pomoc ohromný význam. My jsme mu dali 100.- euro a naši srbští kamarádi mu věnovali 50.- euro. Vedle samotné pomoci je však pro Duška i jeho maminku nejdůležitější to, že si na ně vůbec někdo vzpomene a navštíví je. I když jsou velmi chudí a žijí v těžkých podmínkách, připravili nám jako vždy bohaté pohoštění a dary v podobě domácích rakijí a vína. Opět jsme tak měli možnost poznat typickou srbskou pohostinnost. Velký obdiv si Duško i jeho maminka zaslouží také za to, že jejich srdce nejsou nijak nakažená nenávistí. Duško bojoval proti Chorvatům a bosenským muslimům a jeho rodiče tehdy byli vězněni v koncentračním táboře. I přesto však Duško a jeho maminka k Chorvatům ani k bosenským muslimům necítí žádnou nenávist. Vždy říkají, že dobří i špatní lidé se najdou v každém národě a moc rádi vzpomínají na předválečnou dobu, kdy žili Srbové, bosenští muslimové i Chorvaté společně v míru a přátelství. Více informací o Duškovi a jeho životním příběhu se můžete dočíst ZDE. Po přátelském rozhovoru jsme pokračovali dál, přespali jsme stejně jako první večer v Kragujevaci a následujícího dne jsme se vrátili do vlasti.

Cestou zpět na Gazimestanu.

Cestou zpět na Gazimestanu.

Konflikt na Kosovu nesouvisí s islámem

Mnoho lidí u nás i v Evropě se mylně domnívá, že kosovský konflikt je nějak spojen s islámem. Tento omyl je způsoben faktem, že kosovští Albánci jsou z velké většiny muslimové. Islám ovšem nepředstavuje žádnou motivaci pro jejich boj proti Srbům. Albánci jsou sekulární, islám pro ně není nijak zvlášť důležitý a jejich motiv je albánský nacionalismus. Tento boj vedou společně Albánci muslimové, katolící i pravoslavní. Jak již bylo řečeno, na severu Albánie žijí převážně katoličtí Albánci a na jihu Albánie pravoslavní Albánci a všichni svorně podporují muslimské Albánce na Kosovu.

Současný premiér Albánie a velký přítel nezávislého Kosova Edi Rama je katolík. Stejně tak vůdce boje kosovských Albánců proti Srbům Ibrahim Rugova byl katolík. V Prištině se staví velká katedrála, avšak stavbu velké mešity tamní režim nedovolí. Hašim Tači a další předáci kosovských Albánců navštěvují katolické kostely při významných křesťanských svátcích a tamní média o tom vždy informují. Mešity nenavštěvují buď vůbec, a pokud ano pak o tom média mlčí. Kosovsko-albánští předáci se snaží přeměnit Kosovo k obrazu západu a Evropy. Mnozí zbožní muslimové z řad Albánců si stěžují, že postavení islámu bylo na Kosovu lepší v době srbské vlády než v současnosti.

Ničení srbských křesťanských chrámů a klášterů bylo motivováno etnicky a nikoliv nábožensky. Albánským extrémistům vadilo, že se jedná o symboly srbské přítomnosti na Kosovu. Dnes zvolili jinou taktiku. Dané chrámy a kláštery už nechtějí zničit, namísto toho prohlašují, že se jedná o původní albánské chrámy a kláštery. Nejraději by nad nimi převzali kontrolu a srbské mnichy by nahradili albánskými. Zatím se však tato jejich snaha naštěstí nesetkává s úspěchem.

Socha knížete Lazara na kruhovém objezdu v Kosovské Mitrovici.

Socha knížete Lazara na kruhovém objezdu v Kosovské Mitrovici.

Závěr

Rádi bychom moc poděkovali všem, kteří přispěli do naší sbírky. Především pak našim bratrům ze Slovenska, kteří uspořádali sbírku ve své vlasti a nesmírně tak pomohli k úspěchu celé sbírky. V České republice bylo celkem vybráno 764,- euro, na Slovensku 730,- euro. Děkujeme Vám moc také jménem Srbů, kterým jsme díky Vám mohli pomoci. V letošním roce se opět chystáme na Kosovo a Metohiji pomáhat našim bratrům Srbům tak jako oni v dějinách vždy pomáhali nám. Budeme rádi, když nám opět pomůžete.

Mise na Kosovo a Metohiji 2016 – 3. díl

Pomoc chudým rodinám v srbských enklávách

Poslední den našeho pobytu na Kosovu jsme věnovali pomoci chudým srbským rodinám v okrese Orahovac. Průvodcem nám byl Jovan Djuričić, stostarosta srbské samosprávy v daném okrese. Všem rodinám jsme věnovali pomoc v podobě oblečení a hraček pro děti, hygienických potřeb a dlouho trvanlivých potravin. Oblečení a hračky jsme získali díky sbírce a ostatní věci jsme jim nakoupili celkem za 200,- euro. Hlavním zdrojem obživy daných rodin bylo vždy zemědělství, Albánci jim ovšem protiprávně zabrali jejich pole a tak teď nemají z čeho žít. Dřevo na zimu si musejí kupovat, ačkoliv mají vlastní lesy, ty jsou ovšem také zabrané Albánci. To vše způsobilo velkou bídu, v níž teď dané rodiny musí žít. Kvůli velké nezaměstnanosti si nemohou najít prakticky žádnou práci a tak jsou odkázáni na sociální pomoc. Ta je sice malá, avšak štěstí v neštěstí je to, že dostávají sociální dávky jak od Srbska tak také od kosovsko-albánské vlády. To je výhodou pro chudé Srby na Kosovu, neboť většinou mají jak srbské tak i kosovské občanství a tak mají nárok na sociální pomoc z Bělehradu i z Prištiny. Ohromnou nezaměstnanost panující v srbských enklávách na Kosovu dobře ilustruje situace rodiny stostarosty Orahovce Jovana Djuriće. V Srbsku i jinde na Balkáně je běžný nepotismus, tedy příbuzní politiků a státních funkcionářů mají přednost při hledání zaměstnání. Ovšem v Orahovci je situace tak špatná, že tam dokonce ani starosta Djurić nemůže sehnat práci pro své dvě děti, které studují ve středním Srbsku.

Nákup hygienických potřeb a trvanlivých potravin pro rodiny.

Nákup hygienických potřeb a trvanlivých potravin pro rodiny.

Srbsko-albánské rodiny, aneb když láska vítězí nad nenávistí

Některé čtenáře to možná překvapí, ale na Kosovu jsou v poslední době relativně častá srbsko-albánská manželství. Jedná se vždy o situaci, kdy se Srb ožení s Albánkou. Navíc se vždy jedná o Albánky přímo z Albánie, nikoliv z Kosova. Albánské nevěsty si musí hledat velmi chudí Srbové z enkláv na Kosovu. Jsou totiž tak chudí, že si je žádná Srbska nechce vzít. Proto tito Srbové zaplatí profesionálním dohazovačům, kteří odjedou do Albánie a tam zájemci pomohou vyhledat potencionální nevěstu. Poté rodina nevěsty navštíví místo, v němž nápadník žije, aby lépe zjistili, jaký muž žádá o ruku jejich dcery a v jakém prostředí by měla žít. Pokud jsou obě strany spokojené koná se svatba, Srb si odvádí albánskou nevěstu k sobě domů a zaplatí věno její rodině.

Albánské nevěsty jsou ovšem populární nejen mezi Srby na Kosovu, ale také v ostatních částech Srbska. Za ženy si je berou hlavně Srbové žijící v odlehlých vesnicích, obvykle v horách. Srbky totiž odmítají žít v těchto zapadlých chudých vesnicích a vždy odcházejí do měst. Tamní Srbové si tak rovněž přivádějí nevěsty z Albánie. Albánky už zachránili řadu srbských horských vesnic před vymřením, kdyby jich nebylo tak by muži v daných vesnicích zůstali proti své vůli svobodnými mládenci a nikdy by nezaložili rodiny. Albánské dívky snášejí život v horách a v chudobě nesrovnatelně lépe než srbská děvčata, která dávají přednost pohodlnému životu ve městech.

Další velkou předností Albánek je to, že jsou silně konzervativně vychované a patriarchálně založené, jsou tedy vynikajícími manželkami. Proto jsou s nimi všichni Srbové nesmírně spokojení, pochvalují si, jak jsou Albánky velmi pracovité a oddané svým mužům. I Srbky jsou oproti evropským ženám výrazně konzervativnější, avšak u Albánek je konzervativní výchova přece jen mnohem silnější.

Rodiny, kterým jsme pomohli – rodina Nakalamićů

Ve vesnici Velika Hoča jsme pomohli Nebojši Nakalamiću a jeho ženě Valjboně. Ti mají tři syny: Luku (4 roky), Sašu (2) a Arsenija, který má teprve dva měsíce. Nebojša si kvůli velké chudobě nemohl najít ženu mezi Srbkami a tak si přivedl nevěstu z Albánie. Jeho žena Valjbona je Albánka a byla původně katolička, ale po sňatku přijala pravoslavnou vířu. Naučila se skvěle srbsky a výborně se sžila se svým novým srbským domovem. Její muž se naučil základy albánštiny a děti od mala umí oba jazyky.

Na návštěvě u rodiny Nakalamićů.

Na návštěvě u rodiny Nakalamićů.

Zajímavostí je, že její albánská rodina je srbského původu. Její předkové ještě před sto lety byli pravoslavní Srbové žijící v severní Albánii. Pak ovšem zahájila vláda v Tiraně albanizaci tamních Srbů. Předkové Valjbony se tak museli vzdát pravoslavné víry a přestoupit na katolické vyznání, dostali albánská jména a časem během několika generací zapomněli srbštinu a dnes mluví už jen albánsky, ale stále udržují vzpomínku na svůj srbský původ a na své původní srbské příjmení Djukić. Valjbona se tak díky sňatku vrátila k původní pravoslavné víře svých předků a opět také mluví srbštinou – jazykem svých pradědů. Mimo jiné nám Valjbona vyprávěla, že v době vlády komunistického diktátora Envera Hodži byla v Albánii zakázána dokonce i srbská hudba a její rodina doma tajně poslouchala srbskou muziku. Dnes je samozřejmě vše jinak, srbskou hudbu poslouchají i samotní Albánci a v Tiraně se běžně hrají srbské hity.

Nejstarší syn pana Nakalamiće.

Nejstarší syn pana Nakalamiće.

Mezi některými lidmi u nás panuje mylná představa, že Albánci jsou jen muslimové. Jak vidíte, není to pravda, na severu Albánie žije velké množství katolických Albánců a menšina jich žije také na Kosovu. Na jihu Albánie pak žije velký počet pravoslavných Albánců. Celkem asi 60 % Albánců se hlásí k islámu a 40 % ke křesťanství. Náboženství ale Albánce nijak nerozděluje, jsou jednotní a svorní.

...

EFSK s rodinou.

EFSK s rodinou.

Rodina Simićů

Dále jsme ve Velike Hoči pomohli rodině Simićů. Krsta Simić si kvůli velké chudobě rovněž nemohl najít místní nevěstu a tak si svou vyvolenou přivedl z Albánie. Jeho manželka Pranvera je z albánské rodiny, její otec je muslim a matka katolička. Sama Pranvera je muslimka a její muž Krsta je pochopitelně pravoslavného vyznání. Velmi pozitivní a sympatické je to, že i přes různá náboženství mají rodiny obou manželů k sobě navzájem velmi přátelský vztah a jsou zcela tolerantní. Pranveru její rodina pravidelně navštěvuje v jejím novém domově. Svému muži porodila dva syny, Stefana a Aleksu. V době naší návštěvy byla těhotná, takže rodina se těší již na třetího potomka, navíc to bude opět chlapeček. Pranvera i Valjbona se nám s hrdostí chlubily, že ony Albánky rodí jen syny :). Srbové i Albánci si totiž na mužských potomcích nesmírně zakládají.

Rodina Simićů.

Rodina Simićů.

Část darů pro rodinu.

Část darů pro rodinu.

Rodina žije spolu s babičkou Radmilou, která má již 80 let. Ta nám vyprávěla jak moc je šťastná, že si její syn Krsta konečně našel manželku a ona se tak dočkala vnoučat. Její další dva synové žijí ve středním Srbsku a kvůli velké chudobě si nemohou najít manželky a založit rodinu. Ostatně i Krsta se oženil jen díky tomu, že si našel nevěstu v Albánii. Pranvera se naučila skvěle srbsky a zamilovala si svůj nový srbský domov. Mimo jiné nám vyprávěla, že v její rodné vesnici v Albánii je známý pravoslavný kostel, který pravidelně navštěvují pravoslavní věřící. I její muž se učí albánsky a děti od mala umí oba jazyky. Pro ilustraci v jak velké chudobě rodina žije uveďme, že měsíčně dostává sociální pomoc od Srbska ve výši 90,- euro a od Kosova ve výši 70,- euro. Další zajímavostí je, že rodina žije ve starobylém domě z 19. století, který kdysi dávno její předkové koupili od Albánců.

Srbové mohou být právem hrdí na svou toleranci, neboť bez jakýchkoliv problémů přijímají mezi sebe Albánky. Všichni se k nim chovají velmi přátelsky a srdečně a ony jsou tak velmi spokojené ve svých nových srbských domovech. Zatímco jiní o tom jen mluví, Srbové v praxi dokazují, že láska vítězí nad nenávistí.

Česko-Slovensko-Srbské přátelství.

Česko-Slovensko-Srbské přátelství.

...

Pochopitelně největší radost měly děti z čokolády.

Pochopitelně největší radost měly děti z čokolády.

Rodina Trajkovićů

V Orahovci jsme pomohli rodině Trajkovićů. Nikolas a Andjela jsou velmi mladý manželský pár. Andjela ještě nemá ani 18 let a Nikolas je jen o málo let starší. Mají několika měsíční dítě, dcerušku Ikonii. Nikolovi se na rozdíl od mužů z předchozích rodin podařilo oženit se s místním děvčetem. Kvůli velké nezaměstnanosti si nemůže najít žádnou práci, rodina tak žije ze sociální pomoci 90,- euro měsíčně, kterou dostává od Srbska. Mají v plánu požádat také o sociální pomoc od Kosova. To je ovšem komplikované, neboť Andjela je uprchlice, její rodina byla vyhnána ze svých původních domovů a odešla do Orahovce. Aby mohla požádat o sociální pomoc kosovskou vládu, musí si nejprve vyřídit kosovské dokumenty ve vesnici, ze které pochází její rodina. Daná obec ovšem leží ve vzdálené části Kosova a navíc je celá procedura velmi komplikovaná, vzhledem k tomu, že Andjela je ještě nezletilá. Seznámili jsme se zde také s Nikolovým příbuzným Trajko Šarićem. Ten nám vyprávěl, že v minulosti pracoval jako překladatel pro mezinárodní misi spojených národů UNMIK. Tu však časem nahradila mise Evropské unie EULEX a on byl propuštěn jen proto, že je Srb. Na místo něj zaměstnali Albánce.

...

Děti Trajkovićů.

Děti Trajkovićů.

Mise na Kosovo a Metohiji 2016 – 2. díl

Návštěva Prizrenu

Cestou z Gory jsme se zastavili v Prizrenu. Jedná se o jedno z největších měst na Kosovu. Navštívili jsme jej v předchozích letech několikrát a pokaždé jsme fascinování jeho krásou. Město má zachované nádherné historické centrum a orientální duch. Zdobí jej starobylé mešity z 15. a 16. století a ještě starší kostely, jež jsou zapsány na seznamu památek UNESCO. Albánští extrémisté sice s podporou německých vojáků KFOR tyto kostely v roce 2004 vypálili, avšak v posledních letech došlo k jejich obnově. My jsme navštívili chrám sv. Jiří v centru města.

V kontrastu působící mešita v Prizrenu a v povzdálí rekonstruovaný pravoslavný chrám.

V kontrastu působící mešita v Prizrenu a v povzdálí rekonstruovaný pravoslavný chrám.

Ve městě jsme se setkali s naším kamarádem Zvonkem Mihajlovićem. Jedná se o jednoho z předních lídrů kosovských Srbů. Zvonko byl poslancem srbského parlamentu a předsedou srbské samosprávy okresu Štrpce na jihu Metohije. Protože však odmítl kolaborovat s kosovskou vládou, byl z funkce odvolán. Zároveň je předsedou krajské organizace Srbské radikální strany na jihu Kosmetu. Procházeli jsme se městem a navštívili jsme místní cukrárnu, abychom ochutnali vynikající koláče a zákusky, jimiž je tento kraj proslulý.

Zároveň jsme obdivovali krásu albánských žen a dívek, procházejících se ulicemi Prizrenu. I když jsou Albánci muslimové, jejich ženy se oblékají dle západní módy a jen výjimečně zde můžeme narazit na ženu s šátkem. Spousta Albánek se navíc obléká velmi vyzývavě. Krása srbských i albánských žen nás ostatně obohacovala během celé naší cesty. 

Setkání se Zvonkem Mihajlovićem.

Setkání se Zvonkem Mihajlovićem.

Zvonko nám vyprávěl o situaci na Kosovu. On sám se stal nedávno obětí útlaku kosovského režimu. Do jeho domu vpadlo na jaře komando kosovské policie a zatklo jej pro údajné nedovolené ozbrojování. Záhy byl sice propuštěn a je souzen na svobodě. Obvinění z nedovoleného ozbrojování je jen záminkou pro tento očividný politický proces. Tuto kampaň proti němu vede kosovská vláda, aby jej zastrašila, neboť Zvonko je mezi kosovskými Srby hlavním odpůrcem tamního albánského režimu.

V Prizrenu dnes již žijí téměř jen Albánci. Naprostá většina Srbů odsud byla vyhnána, zůstal zde jen zcela zanedbatelný počet Srbů, navíc se jedná jen o seniory. Výjimkou je jen jedna mladá Srbka se svým dítětem, které jsme v minulosti opakovaně navštívili.

Podpora školy v srbské enklávě Jasenovik

Následujícího dne jsme vyrazili do okresu Novo Brdo, v němž jsou tamní Srbové dodnes vystaveni silné diskriminaci. Nejprve jsme jeli do Prištiny, nakoupit vše co je potřebné pro pomoc škole. Poté jsme již dorazili do samotné školy ve vesnici Jasenovik, kde na nás čekalo velké uvítání. Jedná se o základní školu „Sv. Sáva“, která má 35 žáků. Této škole jsme pomáhali již v loňském roce, viz ZDE. Děti pro nás připravily divadelní hru „Analfabet“ od známého srbského spisovatele Branislava Nušiće. Musíme říct, že byly nesmírně šikovné. Poté jsme dětem rozdali školní pomůcky a sladkosti.

Nakládání zboží po několikatihodinové nakupování.

Nakládání zboží po několikatihodinové nakupování.

Kousek z představení Analfabet.

Kousek z představení Analfabet.

Pak jsme předali škole hlavní část pomoci, kterou jsme díky vašim příspěvkům mohli pro školu nakoupit. Jedná se především o notebook, projektor a elektrický přímotop. Dále jsme nakoupili pomůcky pro výtvarnou výchovu a sportovní vybavení pro tělocvik. Všichni byli z našich darů nadšení, máme vám vyřídit, že tato podpora pro ně moc znamená a že vám všichni moc děkují. Tyto dary velmi zvýší kvalitu výuky ve škole. Elektrický přímotop má pro školu také ohromný význam, neboť zde mají velmi špatné a omezené topení a během zimních měsíců je ve škole velmi chladno.

Rozdávání drobností každému žákovi.

Rozdávání drobností každému žákovi.

Radost z dětí přímo sršela. :)

Radost z dětí přímo sršela. 🙂

Následovalo posezení s učitelským sborem a bohaté pohoštění. Učitelé nám vyprávěli o situaci Srbů v jejich kraji. Ta je dodnes velmi těžká. Srbové jsou v okrese Novo Brdo nadále vystaveni diskriminaci. Albánci jim zabrali jejich pole a tak se nemohou ve větší míře věnovat zemědělství, jež zde bylo vždy hlavním způsobem obživy. Srbům zůstávají jen jejich zahrádky a políčka v bezprostřední blízkosti jejich domů. Albánci ženou úmyslně svůj dobytek na tato políčka, aby tak zničili Srbům úrodu. Zároveň pravidelně kradou Srbům jejich dobytek. Kosovská policie na to nijak nereaguje. K těmto incidentům dochází v některých srbských vesnicích jen občas, v jiných k nim ovšem dochází pravidelně až téměř každodenně. Naštěstí však již nedochází k násilným útokům, k těm docházelo „jen“ po začátku okupace NATO v letech 1999-2000 a pak během pogromů v roce 2004.

Oproti dřívějším letům mají dnes tamní Srbové svobodu pohybu. Mohou bez problémů jezdit do měst a obcí v nichž žijí Albánci. Většinou tam ovšem jezdí jen nakupovat, případné kulturní vyžití v daných městech je pro ně nadále jen těžko reálné. Alespoň v tomto směru tak došlo ke zlepšení situace. Na druhou stranu kosovská vláda nijak neinvestuje do oprav infrastruktury v srbských vesnicích v daném kraji, zatímco v albánských vesnicích silnice opravuje. Situace je o to horší, že tamní srbští lokální politici v daném kraji kolaborují s kosovským režimem a nijak nepomáhají svým krajanům, které mají zastupovat.

Zprovoznění notebooku a projektoru.

Zprovoznění notebooku a projektoru.

Pohoštění od místních bylo velmi štědré.

Pohoštění od místních bylo velmi štědré.

Velmi špatná je však situace v oblasti zdravotnictví. Srbové nedůvěřují albánským lékařům a tak se léčí v srbských nemocnicích. Těch je ovšem na Kosovu jen velmi málo a jsou navíc špatně vybavené. Pacienti si často musejí zdravotnický materiál sami nakoupit, aby je lékaři vůbec mohli ošetřit. Rovněž léky jsou pro ně špatně dostupné a většinou jsou velmi drahé. Důvodem této neutěšené situace je to, že kosovská vláda úmyslně komplikuje a znesnadňuje zásobování a vybavování srbských nemocnic. Proto jsme si vytkli jako cíl pro naši misi v nadcházejícím roce nákup zdravotnického materiálu pro srbské nemocnice na Kosovu.

Tamní Srbové jsou na diskriminaci ze strany Albánců bohužel již dlouhodobě zvyklí. Vyprávěli nám, že i v době bývalé Jugoslávie za Titova režimu byli vystaveni silné diskriminaci ze strany místních Albánců, kteří byli režimem protěžovaní. Jeden ze starších učitelů nám vyprávěl o své neblahé zkušenosti. Na konci 80. let vezl k lékaři svou malou dcerku do města Gnjilane. Právě v té době panovalo silné napětí mezi Albánci a Srby. Když se dostal do albánské části města, zaútočili na něj tamní extrémisté a brutálně ho zbili. Jen stěží se mu podařilo uniknout.

V tomto okrese působili vojáci KFOR z různých zemí. Dozvěděli jsme se o zkušenostech místních s těmito vojáky. Zcela protisrbští a proalbánští byli pochopitelně američtí, britští a němečtí vojáci, s nimi mají Srbové velmi špatné zkušenosti. Italští vojáci sice nebyli prosrbští, když ale viděli, že se albánští extrémisté dopouštějí křivd na Srbech, byli Italové připraveni hájit spravedlnost a snažili se Srbům pomoci. Jednoznačně pozitivní zkušenost mají Srbové pochopitelně s ruskými vojáky KFOR. Ti Srbům vždy pomáhali a občas kvůli tomu i překročili své pravomoce.

I přes tuto těžkou situaci však většina Srbů zůstává ve svých domovech a neodcházejí do středního Srbska. Jsou silně svázaní se svým rodným krajem. Velmi pozitivní je také to, že tamní Srbové mají velkou porodnost, běžně mají jejich rodiny tři až čtyři děti. Co se týče budoucnosti, někteří z nich věří, že se bude situace v budoucnu zklidňovat, jiní jsou naopak pesimisté. Rozprávění s učiteli trvalo dlouho do večera. Poté jsme se rozloučili a vrátili jsme se zpět do Velike Hoči.

Pozvánka na představení dětí (volně přeloženo): Když došli z Česka skoro pěšky, dojděte i vy!

Pozvánka na představení dětí (volně přeloženo): Když došli z Česka skoro pěšky, dojděte i vy!

Mise na Kosovo a Metohiji 2016 – 1. díl

V říjnu 2016 proběhla naše již pátá humanitární mise na Kosovu a Metohiji. Stejně jako vloni i tentokrát proběhly souběžně dvě mise Evropské fronty solidarity pro Kosovo. Jedna byla organizovaná naší českou a také slovenskou sekcí. Další byla organizovaná německou sekcí. Obě mise však měly svůj samostatný program a pomáhaly každá v jiné oblasti tak, aby naše pomoc byla co nejefektivnější.

Uctění památky československých vojáků

V letošní sbírce téměř polovinu vybrané finanční i materiální pomoci shromáždili naši bratři Slováci. Bohužel se však nemohli zúčastnit mise osobně, tudíž na Kosovo vyrazili pouze členové EFSK z českých zemí. Cestou jsme se nejprve zastavili ve středním Srbsku ve městě Kragujevac. Navštívili jsme zde památník a hřbitov slovenských a českých vojáků z první světové války. Ti sloužili v řadách Rakousko-uherské armády, avšak vzbouřili se a odmítli bojovat proti bratrům Srbům. Poté byli popraveni Maďary a Rakušany. My jsme uctili jejich památku květinou a svíčkami. Zároveň jsme uklidili menší nepořádek kolem pomníku. Je třeba si takto připomínat naše velké předky a uctívat jejich slavné činy. Bylo to již podruhé, co jsme navštívili daný pomník, viz ZDE.

Částka vybraná slovenskými kolegy.

Částka vybraná slovenskými kolegy.

Položení kytky k památníku.

Položení kytky k památníku.

Jména padlých.

Jména padlých.

Večer jsme se ubytovali v srbské vesnici Velika hoča ve střední části Kosova a Metohije. Druhý den ráno jsme nejdříve spolu s našimi německými kamarády navštívili místní základní školu, které pomáhá německá sekce EFSK. My jsme dětem jako pozornost rozdali sladkosti. Zde jsme se také opět setkali s malou Milicou, posledním srbským dítětem žijícím ve městě Prizren. Její dojemný příběh si můžete přečíst ZDE.

Společně s Milicou.

Společně s Milicou.

Základní škola ve Velike Hoči.

Základní škola ve Velike Hoči.

Podpora goranské školy

Poté jsme pokračovali do samotného Prizrenu, jednoho z největších měst na Kosovu. Po prohlídce tohoto krásného města a místního pravoslavného kostela sv. Jiří jsme přijeli do kraje Gora. V tomto kraji na samém jihu Metohije žijí Goranci. Jedná se o muslimy srbského původu, mluví srbsky, jsou zcela loajální Srbsku a jsou svébytným etnikem. Samospráva okresu Gora funguje v rámci srbských institucí a tamní školství se řídí srbskými osnovami a je financováno ze Srbska. My jsme zavítali do základní školy „25. května“ v goranské vesnici Vranište. Ta má celkem 40 žáků. Přivítal nás ředitel školy spolu s učitelským sborem. Škole jsme věnovali především projektor, dále pak sportovní vybavení včetně míčů a nového basketbalového koše, pomůcky pro výuku angličtiny a dětem jsme rozdali sladkosti a školní pomůcky. To vše v celkové hodnotě 360,- euro.

Předání basketbalového koše a míčů.

Předání basketbalového koše a míčů.

Z projektoru měli učitelé ohromnou radost.

Z projektoru měli učitelé ohromnou radost.

Teror albánských extrémistů po roce 1999 a postoj KFOR v Goře

Následně jsme rozprávěli s ředitelem a učiteli o situaci v jejich kraji a o všem co se týká Goranců. Dozvěděli jsme se tak řadu zajímavých informací. Goranci byli, stejně jako Srbové, vystaveni po začátku okupace v roce 1999 teroru ze strany albánských extrémistů. Řada Goranců byla tehdy zavražděna. V Goře v té době působili němečtí a turečtí vojáci KFOR. Turečtí vojáci Gorance chránili před albánskými extrémisty, Gorancům pomáhali a byli přátelští a laskaví. Němečtí vojáci byli vzhledem ke své mentalitě spíše chladní, avšak když to bylo nezbytně nutné tak i oni pomáhali Gorancům a chránili je před Albánci. I přesto však velké množství Goranců tehdy ve strachu o život opustilo svůj rodný kraj.

Rozdávání drobností dětem.

Rozdávání drobností dětem.

Hodina výtvarné výchovy.

Hodina výtvarné výchovy.

Současné problémy Goranců a ohrožení jejich identity

Již řadu let je však bezpečnostní situace v Goře bezproblémová a dnes již Gorancům ze strany Albánců nehrozí fyzické násilí. Kosovsko-albánská vláda dnes ovšem ohrožuje Gorance jiným způsobem. Snaží se mezi nimi šířit bosňáckou identitu, chtějí je přesvědčit, že jsou Bosňáci a ne Goránci a že jejich jazyk je bosenština a ne srbština. Tím je chtějí odtrhnout od Srbska a získat na svou stranu. Priština financuje hrstku zrádců z řad Goranců, kteří mají za úkol vytvářet paralelní bosňácké školy a tak šířit falešnou bosňáckou identitu. To však většina Goranců odmítá, zůstávají věrní Srbsku a chtějí si tak zachovat svoji goranskou identitu. Pro ilustraci ve vesnici Vranište chodí do bosňácké školy jen dva žáci, oproti výše zmíněným 40 žákům, kteří chodí do srbské goranské školy. I přesto se však stále zvyšuje tlak Prištiny na Gorance, aby přijali lživou bosňáckou identitu. Šiřitelé dané identity, z řad Goranců, přitom sami nešíří bosňáckou identitu z přesvědčení, ale dělají to pro peníze.

Goranců je celkem 60 000, avšak v jejich rodném kraji Goře jich žije jen několik tisíc. Většina Goranců žije ve městech středního Srbska nebo v západní Evropě. Jsou známí jako šikovní řemeslníci, nejčastěji se živí jako cukráři nebo pekaři. V Goře žilo před válkou 18 000 Goranců, většina jich však od začátku okupace opustila své domovy a odešli do Srbska nebo do zahraničí, dnes jich v Goře žije již jen několik tisíc. Naopak počet Albánců se v Goře výrazně zvýšil. Např. v hlavním městě okresu Gora tvořili před válkou Goranci většinu, dnes zde mají naopak většinu Albánci. Dnes Goranci odcházejí kvůli velmi špatné ekonomické situaci a velmi vysoké nezaměstnanosti. Zajímavostí je také to, že několik goranských vesnic se nachází v přilehlých pohraničních oblastech Albánie a Makedonie. Goranci z Albánie si zachovali nejčistější (původní) goranské nářečí, naopak v Makedonii již mluví téměř makedonsky.

Hory v Goře.

Hory v Goře.

Návštěva mešity, goranská kultura a islám

Velmi nás zaujalo vyprávění o goranských zvycích. Největším lidovým svátkem Goranců je svátek sv. Jiří. Ten slaví, ačkoliv jsou muslimové, nevnímají ho ovšem nábožensky, nýbrž jen jako lidový zvyk. Jedná se o pozůstatek z doby před přijetím islámu, k němuž v Goře docházelo hlavně v 18. století. Na svátek sv. Jiří se v celé Goře konají poutě a velké slavnosti a na oslavy se do svých původních domovů sjíždějí Goranci žijící v zahraničí. Učitelé z Vraniště nás pozvali, abychom k nim přijeli na sv. Jiří a zúčastnili se jejich oslav.

Samotní Goranci jsou velmi mírumilovní, kosmopolitní, bezkonfliktní a ze všeho nejvíc chtějí žít v míru. Jsou tolerantní a laskaví dokonce i k zrádcům z vlastních řad, kteří se v jejich komunitě snaží prosadit bosňáckou identitu.

Skromné prostředí mešity.

Skromné prostředí mešity.

Také jsme si prohlédli místní mešitu. Zavedl nás do ní jeden z učitelů, který je hluboce nábožensky založený a tak jsme měli možnost vyslechnout si od něj velmi zajímavou přednášku o islámu. Vesnice Vranište má 560 obyvatel, z toho však jen necelých deset místních dochází pravidelně do mešity na každodenní modlitby. Na páteční modlitby chodí pravidelně několik desítek místních. Na hlavní islámské svátky je však mešita plná, neboť tehdy se jde modlit celá vesnice.

Ramadán dodržuje velká většina obyvatel. K alkoholu však mají kladný vztah a většina Goranců se nezříká alkoholu; české pivo, které jsme jim darovali, jim udělalo velkou radost. Menší část Goranců však alkohol z náboženských důvodů nepije. Několik místních se dokonce naučilo arabsky, aby mohli číst Korán v originále. Jedná se však o hluboce nábožensky založené seniory, mezi mladými již o výuku arabštiny není zájem. Po prohlídce pěkné mešity a velmi zajímavém rozhovoru jsme se rozloučili a vydali jsme se na cestu zpět do Velike Hoči.

Pozdravy od Goranců

Od Goranců Vám máme vyřídit spoustu pozdravů, moc nám všem děkují za pomoc, jsou nám velmi vděční a přejí nám všechno štěstí tohoto světa. Rovněž nám řekli, že doufají, že k nim zase přijedeme a že jim tak dáme možnost, aby se nám odvděčili za pomoc, kterou jsme jim poskytli. O naší předchozí návštěvě Goranců z roku 2014 se můžete dočíst ZDE a o návštěvě z roku 2015 ZDE.

V dalším díle se dočtete o pomoci, kterou jsme poskytli srbské škole v okrese Nové Brdo a chudým srbským rodinám v okrese Orahovac.

Zničené památky albánskými extrémisty a následný pohled po letech do stejných míst po opravách.

Zničené památky albánskými extrémisty a následný pohled po letech do stejných míst po opravách.

...

Neni Krsta bez tri prsta.

Neni Krsta bez tri prsta.