S rodinu Šapićů

Pomoc pro rodinu Šapićů

V prvním díle jsme v krátkosti popsali zahájení naší mise. Vyprávění jsme skončili naším příjezdem do Kosovské Mitrovice odkud jsme se vydali do vsi Banja v okrese Srbice jihozápadním směrem. Zde žije rodina Šapićů, o jejíž velmi těžké životní situaci jsme se zmiňovali v předchozím článku; viz ZDE. Zhruba měsíc a půl před naším příjezdem totiž po těžké nemoci zemřel tatínek rodiny Blagoje. Maminka Valentina (36) zůstala sama se čtyřmi dětmi, synem Dejanem (17) a dcerami Jovanou (12), Milicí (9) a Katarinou (7). Blagoje pracoval jako úředník na místní srbské samosprávě okresu Srbica. Léčba jeho těžké nemoci však rodinu finančně zcela zruinovala. Srbské zdravotní pojištění totiž nepokrývá všechny náklady na léčení a tak musela rodina velkou část výdajů na léčbu platit sama. V Srbsku se bohužel nejedná ani zdaleka o jediný případ. Po smrti tatínka tak rodině zůstal nejen velký zármutek, ale také ohromné dluhy. Pohřeb i nákup pomůcek pro děti na začátku školního roku zaplatili rodině příbuzní. Maminka Valentina je navíc dlouhodobě bez práce, neboť v celém Kosovu panuje mezi Srby ohromná uměle vyvolaná nezaměstnanost. Vdovský a sirotčí důchod pro celou rodinu činí v přepočtu pouhé 3 000 Kč! Navíc jej srbské úřady začnou rodině vyplácet až za pět měsíců. Šapićové tak prakticky nemají z čeho žít.

Balíčky se školními potřebami a sladkostmi nachystané pro děti.
Balíčky se školními potřebami a sladkostmi nachystané pro děti.

I přes své současné poměry nás rodina velmi štědře pohostila v duchu tradiční srbské pohostinnosti. Na Valentině i jejich dětech bylo pochopitelně znát, že jsou velmi těžce zasaženi nedávným úmrtím svého tatínka. Paní Valentina při rozhovoru a také při loučení několikrát plakala. Těžká situace rodiny nás všechny velmi dojala a snažili jsme se Valentině i jejím dětem poskytnout duševní podporu. Pro rodinu jsme nakoupili velké množství jídla a školní pomůcky pro děti. Dále jsme jim věnovali množství oblečení a hračky, které byly shromážděny v rámci sbírky. Celé rodině udělala pomoc ohromnou radost, obzvlášť děti se velmi radovaly z hraček. Díky vašemu velkému ohlasu se nám během sbírky podařilo vybrat dostatek peněz a tak jsme mohli rodině Šapićů zaplatit celý její dluh za léčení nemocného tatínka. Ten činil 20 000 Kč, což je zhruba čtyřnásobek tamního běžného platu. Pro rodinu Šapićů to jsou ohromné peníze. Krom toho jsme rodině věnovali také dalších 60 euro. Naše návštěva i pomoc tak udělaly celé rodině nesmírnou radost. Šapićové jsou nám všem za tuto pomoc velmi vděční. Moc nám děkovali a řekli nám, že už jen samotný fakt, že jsme si na ně vzpomněli a navštívili je, pro ně hodně znamená.

Potraviny, které jsme věnovali rodinám Šapićů a Stanojkovićů.
Potraviny, které jsme věnovali rodinám Šapićů a Stanojkovićů.
 
Rodina Šapićů před jedním z klášterů na Kosovu spolu s tamním mnichem. Foto bylo pořízeno před rokem v době, kdy ještě žil tatínek Blagoje; ten je na fotce zcela vlevo.
Rodina Šapićů před jedním z klášterů na Kosovu spolu s tamním mnichem. Foto bylo pořízeno před rokem v době, kdy ještě žil tatínek Blagoje; ten je na fotce zcela vlevo.
 
Životní podmínky rodiny Šapićů a situace v jejich kraji

Samotná vesnice Banje je etnicky smíšená, vedle Srbů zde žijí také Albánci. Místní Albánci jsou však naštěstí bezproblémoví a své srbské sousedy neutlačují. Takováto situace je však na Kosovu spíše výjimečná. Paní Valentina nám vyprávěla příběh své rodiny. Se svým manželem původně žili v západní Metohiji. Krátce po skončení války a začátku okupace v roce 1999 však museli všichni Srbové z jejich kraje uprchnout před terorem UČK. Spolu s bezpočtem dalších utečenců uprchli do středního Srbska. Již po roce se však Šapićové na Kosovo vrátili a usadili se ve vsi Banje v jiné části Kosova. Celé roky však rodina se čtyřmi dětmi neměla vlastní dům. Někdejší jugoslávský prezident a srbský premiér Vojislav Koštunica se rozhodl, že věnuje výtěžek z prodeje jedné své knihy mnohodětné srbské rodině na Kosovu, která si potřebuje postavit dům. Volba padla právě na rodinu Šapić. Za peníze, které jim Koštunica věnoval, si konečně mohli postavit vlastní dům. Dokončen byl před rokem.

Zde se však dostáváme k jedné velmi smutné skutečnosti. Velká část ostatních Srbů ve vsi záviděla rodině Šapićů, že se jí takové pomoci dostalo. To vedlo k tomu, že většina z nich přestala se Šapići komunikovat. Oproti tomu se místní Albánci k rodině chovali přátelsky. Došlo tak k situaci na Kosovu naprosto ojedinělé. Šapićové měli a nadále mají lepší vztahy s místními Albánci, než se Srby. Místní Albánci se s Šapići přátelí, zatímco většina místních Srbů nikoliv. Paní Valentina dokonce ani nechodí nakupovat do místních srbských obchodů a raději nakupuje u Albánců. Je velmi smutné kam až sahá lidská závist. Paní Valentina nám vyprávěla, že ji chování jejich srbských sousedů velmi mrzí. Vysvětlovala, že řadě místních Srbů z jejich vesnice vadilo to, že dar dostala právě její rodina, ačkoliv není původem z daného kraje. Ona sama přitom z daného kraje pochází, pouze její manžel je původem ze západní Metohije. Když potřebovali Šapićové pomoci se stavbou domu, pomohli jim pouze jejich albánští sousedé. Všichni jsme byli z těchto zjištění velmi překvapení. Je vidět, že situace na Kosovu je složitá a rozmanitá, prakticky kraj od kraje se zdejší poměry velmi liší, jak ostatně uvidíte také v dalším pokračování naší reportáže.

Dvě mladší dcery Šapićů a jejich kamarádky před odchodem do školy. Všem dětem jsme udělali ohromnou radost hračkami, které jsme jim díky vám věnovali.
Dvě mladší dcery Šapićů a jejich kamarádky před odchodem do školy. Všem dětem jsme udělali ohromnou radost hračkami, které jsme jim díky vám věnovali.
 
Aktivisté EFSK spolu s paní Valentinou a její straší dcerou; syn byl v tuto dobu na gymnáziu v Kosovské Mitrovici a mladší dcery musely jít do školy.
Aktivisté EFSK spolu s paní Valentinou a její straší dcerou; syn byl v tuto dobu na gymnáziu v Kosovské Mitrovici a mladší dcery musely jít do školy.

Opět se tak potvrdilo, že žádný národ nelze kolektivně odsoudit a že v každém národě se najdou lidé dobří i špatní. To potvrdila další zkušenost rodiny Šapićů. Nejmladší z dětí Katarina měla od narození velké problémy se sluchem a hrozilo, že zůstane hluchoněmá. Nešťastní rodiče s dcerou opakovaně jezdili do Bělehradu k tamním lékařům, ti jim však nijak nedokázali pomoci. Po nějaké době dostali kontakt na albánského lékaře z jižní části Kosovské Mitrovice. Teprve ten dokázal Katarině pomoci, odhalil příčiny jejích problémů a doporučil účinnou léčbu. Malé Katarině tak zachránil sluch a holčička od té doby vyrůstá ve zdraví.

Co se týče bezpečnostní situace v Banji, v této vesnici a v okolních albánských vesnicích se mohou Srbové prakticky bez problému pohybovat. Výrazně horší je však situace v jiných částech okresu, do tamních městeček obývaných Albánci paní Valentina ani ostatní Srbové raději nejezdí, neboť se k nim tamní Albánci chovají nepřátelsky. Bylo nám řečeno, že důvodem může být skutečnost, že v daných obcích si válka vyžádala řadu obětí a proto se tamní Albánci chovají k Srbům nadále i 15 let po válce nepřátelsky. V obci Banje a v jejím okolí tak panují dobré srbsko-albánské vztahy, avšak z našich celkových zkušeností a z informací z Kosova vyplývá toto: V naprosté většině oblastí Kosova a Metohije čelí Srbové nadále značné diskriminaci a útlaku a bohužel řada Albánců se k Srbům chová špatně.

Vedle toho jsme se dozvěděli také další zajímavosti z místních reálií. Mladí Srbové v daném kraji si nejčastěji berou partnery z nejbližších srbských vesnic. Námluvy mnohdy probíhají tak, že srbský mladík přijede na zábavu do některé ze sousedních vesnic. Seznámí se zde s jedním z místních děvčat a odjede s ní do své vesnice. Dívka poté zůstane u něj doma a brzy následuje svatba. V poslední době se stále více místních Srbek vdává do srbských enkláv na jihu Kosova. To vede k tomu, že se některým místním Srbům hůř hledá manželka. Proto si nechávají zprostředkovávat sňatek s Albánkou. O tyto sňatky však nemají zájem Albánky z Kosova, naopak o ně mají zájem dívky přímo z Albánie, neboť tamní ekonomická situace je ještě výrazně horší než na Kosovu. Např. ve vesnici Banje tak žijí dvě Albánky provdané za místní Srby.

Pomoc pro rodinu Stanojkovićů

Po srdceryvném loučení s rodinou Šapićů jsme se vydali zpět do Kosovské Mitrovice. Zde jsme převzali kolem 50 balíčků se školními pomůckami a sladkostmi pro děti. Mohli jsme je přibrat teprve teď, protože materiální pomoci pro rodinu Šapićů jsme měli tak velké množství, že se nám původně do auta školní pomůcky nevešly. Teď, když byla pomoc pro Šapiće předána, jsme mohli konečně naložit ostatní věci, které jsme nakoupili v Kosovské Mitrovici. Zároveň jsme připravili další velký balík potravin a množství středoškolských učebnic pro rodinu Stanojkovićů z okresu Štrpce na jihu Metohije. Této rodině jsme v loňském roce pomáhali dvakrát, viz ZDE a ZDE. Vzhledem k tomu, že rodina má 12 dětí, potřebují naši podporu i nadále. Jelikož jsme tentokrát z časových důvodů nemohli navštívit rodinu osobně veškerá pomoc byla zaslána za asistence našeho přítele Dobroslava Dobriće autobusem. Ve Štrpcích si Stanojkovići pomoc vyzvedli. I přesto, že jsme je nemohli Stanojkoviće navštívit osobně, byli nám velmi vděční.

Nenad Stanojković s balíčkem středoškolských učebnic, který jsme mu věnovali, aby se dál mohl bez problémů vzdělávat.

Nenad Stanojković s balíčkem středoškolských učebnic, který jsme mu věnovali, aby se dál mohl bez problémů vzdělávat.

Takto zaskládaní balíčky pro děti jsme jeli cca 100 km.

Takto zaskládaní balíčky pro děti jsme jeli cca 100 km.

Gračanica

Naší další zastávkou se stal klášter Gračanica, ležící ve stejnojmenné srbské enklávě. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších srbských památek, jež je navíc zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Klášter byl postaven na počátku 14. století. Jedná se o překrásnou stavbu. Smutné je, že klášterní zdi musí být obehnány ostnatým drátem, jako ochrana před případnými útoky albánských extrémistů. Jedna z místních mnišek nás provedla klášterem. Během jejího výkladu z ní přímo sálala zbožnost, vroucí oddanost Bohu i pravoslavné církvi a nezlomné vlastenectví. Krom výkladu nám také vyprávěla o štěstí, které ji přináší křesťanská víra a o lásce k Bohu a vlasti. Jednalo se o velmi milé setkání. Ve večerních hodinách jsme dorazili do srbské enklávy Velika Hoča, která leží prakticky uprostřed Kosova a Metohije. Zde jsme se ubytovali u jedné z místních rodin. Náhoda tomu chtěla, že jsme byli ubytováni ve stejném domě, v jakém jsme nocovali také během naší první mise. Večer jsme pak trávili v místní velmi příjemné hospůdce.

Klášter v Gračanici - památka UNESCO.

Klášter v Gračanici – památka UNESCO.