Kosovo - škola

Tato část naší reportáže pojednává o hlavním cíli naší mise. Tím je pomoc základní škole v jedné z ohrožených srbských enkláv. Tento rok jsme si vybrali základní školu „Dositej Obradović“ v srbském ghettu v Orahovci, kam jsme zamířili hned po návštěvě kláštera Visoki Dečani.

Orahovac je město ležící ve střední Metohiji prakticky uprostřed Kosova. Hned kousek od něj je vesnice Velika Hoča, v níž jsme byli ubytovaní. Dnes žijí v Orahovci převážně Albánci, Srbové žijí ve staré části města prakticky v ghettu. Situace se však za poslední roky zlepšila a tak se dnes již mohou Srbové pohybovat i v albánské části města, což bylo ještě před pár lety nepředstavitelné. Orahovac je specifický také tím, že tamní Albánci nejsou etnicky albánského původu; ve skutečnosti se jedná o albanizované Srby. Většina tamních Srbů totiž v době osmanské nadvlády konvertovala k islámu a později zaměnili svou srbskou etnickou identitu za albánskou. Dodnes tak mnozí Albánci v Orahovci uchovávají vzpomínky na své srbské předky a jejich křesťanskou víru, včetně pravoslavných ikon, které někteří z nich stále uchovávají ve svých domovech. Dodnes také všichni orahovští Albánci ovládají srbštinu a doma v rodinném kruhu mluví srbsky. Na veřejnosti pak komunikují albánsky, aby tak zdůraznili svou „albánskou identitu“. I přesto ale většina z nich necítí sounáležitost ke svým srbským sousedům. Dokonce byli tamní Srbové donedávna vystaveni silné diskriminaci a útlaku.

Po příjezdu do Orahovce jsme se místních Albánců ptali, kde najdeme srbskou školu. Bohužel jsme narazili právě na šovinisticky naladěné Albánce, kteří nám radili jen neochotně, přičemž jedna dívka nám dokonce tvrdila, že v Orahovci žádná srbská škola není. Jak nám později vysvětlili tamní Srbové, jednalo se o náhodu, neboť v Orahovci žije také celá řada Albánců, kteří by nám bez problému a rádi poradili. Dokonce někteří tamní Albánci udržují se Srby až téměř přátelské vztahy. To ostatně můžeme sami potvrdit, neboť před rokem a půl jsme v témže městě potřebovali poradit, kde najdeme srbskou enklávu Velikou Hoču. Zeptali jsme se místního albánského mladíka, který nám velmi ochotně poradil, byl přátelský, věnoval nám hodně času (bylo poměrně složité vysvětlit jak se do Velike Hoče dostaneme) a dokonce nám řekl, že kdyby měl u sebe své auto tak by jel s námi ukázat nám kde je Velika Hoča.

Přivítání naší mise tancem dětí.
Přivítání naší mise tancem dětí.
 

V srbské škole v Orahovci nás čekalo velmi milé přivítání. Učitelský sbor i děti byly velmi nadšené z naší návštěvy. Děti nás uvítaly zpěvem krásné lidové písně. My jsme jim pak rozdali hodnotné balíčky se školními potřebami a pomůckami a také sladkostmi. Vedle toho jsme jim rozdali také plyšáky a další hračky. Děti měly z dárků ohromnou radost.

Zvědavost dětí byla obrovská. :)
Zvědavost dětí byla obrovská. :)
 

Každý dostal tašku se školními potřebami a hračku.
Každý dostal tašku se školními potřebami a hračku.
 

Dále jsme věnovali velkou sbírku hraček místní školce. Pro školu jsme také nakoupili velké množství sportovního vybavení, míče na kopanou, košíkovou atd. Z míčů měly děti asi tu největší radost.

Učitel tělocviku přebírá od nás všechny míče.
Učitel tělocviku přebírá od nás všechny míče.
 

Celkem chodí do školy na 41 dětí ve věku od sedmi do 15 let. Opět jsme si tak potvrdili, že pomáhat potřebným a obzvlášť dětem je jednou z nejkrásnějších věcí na světě. Úsměvy šťastných dětí a jejich očka plná radosti jsou nám tou největší odměnou. Po pomoci dětem a škole nás vedení školy pozvalo na menší hostinu, zbytek dne jsme tak trávili spolu s naší hostitelkou Jovana Baljošević, která je učitelkou angličtiny a jež nám velmi pomohla s organizací letošní mise. Dále s námi byla ředitelka základní školy Suzana Miličević a novinářka Olivera Radić, která o nás napsala tento vynikající článek, viz ZDE a ZDE. Posezení probíhalo ve velmi přátelské atmosféře.

Z diskuze s učiteli.
Z diskuze s učiteli.
 

Srbové na Kosovu a jejich systém hodnot, jenž by nás měl inspirovat.

Rozhovor s našimi hostiteli na nás udělal ohromný dojem. Byli plní nevídané národní hrdosti a nezdolného vlastenectví. Rovněž byli hluboce zbožní a oddaní Bohu a své pravoslavné církvi. S tak silnou láskou k Bohu a k národu jsme se v naší české vlasti bohužel snad nikdy nesetkali. Tyto city jsou v současné Evropě prakticky zapomenuty, pro Srby na Kosovu však dodnes představují samozřejmost. Základní hodnoty, jež od pradávna vyznávala celá Evropa, jsou mezi kosovskými Srby stále živé. Těmito hodnotami jsou patriarchát, zbožnost, národní hrdost a láska k vlasti. Velmi nás potěšilo to, že tamní učitelé vychovávají děti ve škole právě v tomto duchu. Např. v hodinách angličtiny překládají děti díla jednoho z nejvýznamnějších srbských církevních myslitelů Sv. Jovana z Čelija, jež jsou prodchnutá vlastenectvím a zbožností.

Jedna z maleb dětí zavěšená na chodbě školy.
Jedna z maleb dětí zavěšená na chodbě školy.
 

O to víc nás to zaujalo, že u nás v naší liberální společnosti je podobná vlastenecká výchova zcela nemyslitelná. Slova učitelky Jovany Baljošević o ochraně křesťanských hodnot a národní identity nás natolik nadchla, že si je někteří z nás dokonce zapisovali. Obdivuhodná je naprostá důvěra v Boha, kterou tamní Srbové pociťují a díky níž o to lépe snášejí těžké podmínky okupace. Vedle toho nás také zaujalo ohromné rusofilství tamních Srbů, kteří nám řekli, že právě v Rusku vidí hlavní naději pro záchranu svého národa, ale také hlavní protiváhu vůči USA, EU a NATO. Srbové nám řekli, že si dobře uvědomují, že za celou tragédií jejich národa ve skutečnosti stojí USA a západní vládnoucí kruhy. Albánci jsou jen pouhým nástrojem západu v realizaci protisrbských cílů. Srbové jsou terčem útoků západu, neboť jsou věrnými spojenci Ruska. My jsme opakovaně našim hostitelům popisovali jak konkrétně globalizace ničí tradici a identitu našeho národa, stejně jako i národů v Evropě i mimo ni.

Naše mise společně s ředitelkou školy, učitelkou angličtiny a učitelem tělocviku.
Naše mise společně s ředitelkou školy, učitelkou angličtiny a učitelem tělocviku.
 

Paní Jovana Baljošević o nás řekla tato krásná slova: „Je důležité, že máte touhu pomáhat a my díky vám víme, že existují lidé, kteří na nás myslí a kteří nesouhlasí s nespravedlností, jež potkala srbský národ. Vaše návštěva a vaše humanitární činnost je pro nás velkým povzbuzením, neboť vy jste lidé na úrovni, kteří ctí tradiční hodnoty, jež jsou momentálně ve světě všude ohroženy. Dodává nám odvahu fakt, že dnes v Evropě stále ještě existují zdravě uvažující lidé. Každodenně jsme totiž bohužel svědky toho, že v mnoha částech světa jsou propagováni lidé, kteří žijí zvráceně, kteří nežijí tak jak se má žít. Zároveň se vše, co je zdravé, normální, ušlechtilé, tradiční a humánní, uráží a zesměšňuje. Váš duch je zdraví, proto šíříte vaše poselství, jež probudí zdravé hodnoty v duších mnoha lidí. Vaše činnost může vyvolat lavinu zdravých emocí, která bude inspirovat další lidi, aby se vydali ve vašich stopách.“

Společné foto se staršími žáky.
Společné foto se staršími žáky.
 

Jistě si dokážete představit, jak nesmírně bylo toto přátelské posezení zajímavé. Rozprávěli jsme takto až do večera a pak jsme se vydali zpět do Velike Hoči, kde jsme zbytek večera trávili v místní příjemné hospůdce. O dalším nesmírně zajímavém pokračování naší mise se dočtete v dalším díle naší reportáže.

Prohlídka školy.
Prohlídka školy.
 

Ukázka kvality mapy, ze které se děti učí zeměpis.
Ukázka kvality mapy, ze které se děti učí zeměpis.
 

Jedna ze tříd.
Jedna ze tříd.
 

Počítačová učebna.
Počítačová učebna.
 

Nejnovější protisrbský incident v Orahovci.

Pro úplnost dodejme, že Srbové v Orahovci byli jen několik dnů po našem odjezdu terčem útoků skupinky albánských šovinistů. V reakci na incident během srbsko-albánského fotbalového zápasu se totiž na Kosovu strhla po delší době masová série projevů protisrbských nálad. Konkrétně v Orahovci skupinka šovinistů kamenovala dům tamního popa, v němž žije pop se svou manželkou i malými dětmi. Před dům navíc vyvěsili albánskou vlajku. Vyděšení Srbové museli zavolat kosovskou policii, aby je ochránila. Albánští šovinisté však nerespektovali ani policii a tak jim museli kosovští policisté vyhrožovat pistolemi a teprve tak je přinutili odejít. Albánští extrémisté se po té provokativně procházeli po srbské enklávě se svými velkými psy, čímž chtěli dodatečně Srbům nahnat strach. Situace se po té sice opět uklidnila, avšak daný incident Srbům připomněl atmosféru masivních etnických čistek, jež na nich v roce 2004 albánští extrémisté s podporou západu spáchali. Je tedy vidět, že situace na Kosovu se i přes uklidnění v posledních letech nadále může kdykoliv zhoršit. Jak nám Srbové řekli, stačí když si to bude Amerika přát a protisrbské útoky se na Kosovu mohou opakovat.

Radost dětí nebrala konce.
Radost dětí nebrala konce.
 

Děkujeme vám všem!
Děkujeme vám všem!