proj

Přinášíme vám celý projev, který zazněl z časových důvodů ve zkrácené verzi na semináři organizovaném mládežnickou organizací Srbské radikální strany 17. října 2013 v Bělehradě.Projev se týkal oblastí, které Srby v poslední době nejvíce zajímají, tedy především otázky svobody ve vztahu k EU a česko-srbských vztahů.

Vážení srbští přátelé, dámy a pánové,

nejprve mi dovolte poděkovat organizátorům z řad mládeže Srbské radikální strany za pozvání a možnosti vystoupit na této akci s krátkým příspěvkem. Této nabídky si velice vážím. Není to tak dlouho, co delegace SRS navštívila ČR, tak vím, že jsem tu dnes v dobré společnosti.

Bylo by na místě vám nejprve představit náš mezinárodní projekt – Evropskou frontu solidarity pro Kosovo, ale tuto milou povinnost přenechám svým italským přátelům. A začnu hovořit o česko-srbských vztazích a o důvodu proč podporujeme srbský národ a Srby žijící na Kosovu.

Česko-srbské vztahy

Je třeba zde připomenou jak přátelské a nadstandardní byly česko-srbské vztahy v minulosti. Jen málokteré dva národy v historii měly tak přátelské vztahy jako Češi a Srbové.

Můžeme začít již ve středověku, kdy náš panovník, český král a římský císař Karel IV. udržoval přátelský vztah s vaším panovníkem carem Dušanem Silným. Panovníci spolu udržovali písemný kontakt. Dochoval se i dopis od Karla IV., který donesla jeho delegace na korunovaci cara Dušana.

Čech Alexandr Zach byl v 19. století generálem srbské armády a jedním z jejich velitelů během války s Turky v roce 1876.

Během první světové války nechtěli Češi bojující často nedobrovolně v rakousko-uherské armádě bojovat proti Srbům. Odmítali na ně střílet na frontě a dokonce se často raději snažili vzdát.

Po první světové válce jsme společně vytvořili tzv. Malou dohodu, vojensko-politické spojenectví Československa, Jugoslávie a Rumunska.

V roce 1938 se chystala intervence nacistického Německa do Československa. Československo vyhlásilo mobilizaci a tisíce Srbů se hlásily jako dobrovolníci do její armády.

V roce 1968 Srbové masivně protestovali proti okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy a i tehdejší vláda Jugoslávie okupaci ostře odsoudila.

V době komunistického režimu naši lidé nejčastěji emigrovali právě přes tehdejší Jugoslávii a Srbové jim v emigraci velmi pomáhali.

Česko-srbské přátelství má tedy hluboké kořeny. Jiné dva národy, které si po staletí vyjadřovaly tak silnou podporu a solidaritu bychom v Evropě těžko hledali. A my jsme odhodláni v této tradici pokračovat i dnes v jednadvacátém století i přes odlišné postoje našich vlád.

Hanebné kroky našich vlád začaly koncem minulého tisíciletí. Nejprve, když 20. března 1999 souhlasil tehdejší premiér a dnešní prezident ČR Miloš Zeman s bombardováním Jugoslávie. Přes propagandistické tlaky, které vytvářel Západ, aby manipuloval veřejné mínění všude ve světě, jsem přesvědčený, že by český národ nikdy s takovou agresí nesouhlasil.

Mnoho se nemluví o tom, že se desítky Čechů okamžitě přihlásily jako živé lidské štíty a byli odhodláni přijet sem do Bělehradu.

Dalším hanebným krokem naší vlády bylo uznání samostatného státu Kosovo, které 21. května 2008 uznala česká vláda na návrh ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který je mimochodem častým účastníkem nechvalně známých setkání skupiny Bilderberg a členem Trilaterální komise. Dá se říci, že tyto dvě organizace jsou ztělesněním Nového světového řádu.

Tento krok – uznání Kosova – byl v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti č. 1244, ale to není nic překvapivého. Zvykli jsme si na to, že takzvaní demokraté pracující pro zájmy světových elit nedodržují žádná pravidla nebo zákony a to ani ty vlastní.

Češi pořádali demonstrace a sesbírali tisíce podpisů pod petici proti uznání samostatného Kosova. Česká vláda opět zradila vlastní národ, zradila i Srbský národ a Kosovo bez problémů uznala.

Globální elity

Tím jsem chtěl poukázat na smutnou skutečnost, že v České republice, ale i jinde ve střední a i v západní Evropě si lidé nevládnou. Vládnou nám ve skutečnosti globální elity, které zastupují zájmy různých vlivových skupin. Především nadnárodních korporací.

Ruský spisovatel, člen ruské Akademie věd a nositel Nobelovy ceny Alexandr Solženicyn řekl, že bombardování Jugoslávie mělo sloužit jako odstrašující příklad toho jak Spojené státy a jejich spojenci hodlají vnucovat svůj řád zbytku světa.

Tyto elity pak rozpoutávají propagandistickou mašinérii proti suverénním státům za účelem vnutit jim svůj řád. Loutkové vlády na Západě se k této mašinérii ochotně připojují. Tyto suverénní státy, které si chtějí vládnout samy podle vlastních pravidel a rozhodovat se dle vlastní vůle buď Západ přímo napadne, nebo v nich uměle vytvoří revoluci. Jde o snahu instalovat do těchto států vlastní loutkovou vládu.

To bylo cílem i v roce 1999 během útoku proti Jugoslávii a později proti Iráku, Afghánistánu, Libyi a dnes, dnes se to děje v Sýrii, zítra bude na řadě zřejmě Írán a příště se to může stát další suverénní zemi, která se nepodřídí příkazům Západu.

Vytvoří iluzi, že bojují proti bezpráví a proti terorismu a přitom tyto elementy sami podporují. Říkají, že bojují za demokracii a za lidská práva, ale ve jménu těchto lidských práv bombardují suverénní země a města a zabíjejí civilisty, ženy a děti.

Vojáci, kteří slouží těmto imperialistickým zájmům, si nemyslí, že by dělali něco špatného. Jsou natolik ovlivněni propagandou západu, že si myslí, že čistí svět od nejvyššího zla. Takže oni nemají žádný pocit viny a to je velice špatné. Oni nepovažují lidi, které bombardují, za lidské bytosti.

Je tu rozdíl v chápání hodnoty člověka a hodnoty jeho života a to i po smrti v otázce hodnoty obětí. Je to otázka viktimologie. Sdílíme rozdílný pohled na oběti. Západní média nám každý rok připomínají údajné oběti ze Srebrenice z roku 1995, ale oběti z bombardování Jugoslávie v roce 1999 připomínány nejsou. Některé oběti jsou více a jiné méně.

Bez problému globální elity ve jménu demokracie bombardovaly Bělehrad. Bombardovaly toto krásné starobylé kulturní město, které symbolizuje obranu evropské kultury, evropských hodnot a evropské civilizace.
Vraždily srbské civilisty. Můžeme vidět větší pokrytectví, než je toto? O co má oběť – srbská žena nebo srbské dítě, zabité během bombardování v roce 1999 – menší hodnotu než kterékoli jiné oběti, které si dnes musíme povinně připomínat každý rok znovu dokola, třebaže od doby jejich zabití uplynula několikanásobně delší doba.

Takové jsou tedy umělé hodnoty a politické strategie globálních elit. Je ovšem potěšující, že se najde stále více a více lidí, kteří si přes propagandu těchto elit tyto skutečnosti uvědomují.

Tyto názory, které jsem zde teď prezentoval, jsou prý u vás v Srbsku relativně známé a celospolečensky akceptované. Ovšem na Západě jsou často označovány za konspirační teorie a lidé, kteří je zastávají za podivíny či přímo za blázny.

Konzumní společnosti jim často a priori nechtějí uvěřit. Lidé se totiž bojí, že budou takto označeni. Bojí se mít vlastní názor. Je to součást propagandy. Konspirační teorie je dnes chápána jako nadávka.
Lidé jsou ovšem často ochotni bránit to, co vidí v prozápadních médiích za každou cenu. Nejsou sami připraveni dozvědět se pravdu. Pravdu o tom, že jim média, politici, kulturní a globální elity celý život lžou.

Globalizace

Cílem globálních elit na kulturní úrovni je vytvořit z lidí vykořeněnou šedou masu bez kultury, náboženství, tradic a pocitu, že jako součást celku – pospolitosti či národa – má jejich život smysl.
Stačil jsem si velice rychle všimnout, že důsledky globalizace a hodnotového liberalismu o dost znatelnější u nás ve střední Evropě než v Srbsku. Většina lidí v ČR necítí národní hrdost a nezastává tradiční hodnoty. Někteří nacionalisté dokonce své přesvědčení před společností skrývají, protože se bojí, že by je pak společnost odsoudila. Všiml jsem si, že zde v Srbsku posloucháte vaše lidové a vlastenecké písně. Je to velice sympatické. Na Západě lidé poslouchají převážně moderní hudbu a ti, kteří poslouchají hudbu tradiční, jsou většinou bráni za podivíny.

Dalším vhodným příkladem je např. přístup k homosexuálnímu aktivismu. Minulý měsíc měl proběhnout homosexuální pochod v Bělehradě a z bezpečnostních důvodů byl zrušen. To mě upřímně potěšilo. Homosexuální aktivismus je třeba odmítat a vystupovat proti němu. Je to útok na morální hodnoty společnosti.

U nás tito aktivisté nejprve vystupovali poměrně kultivovaně, ale dnes vidíme oplzlé chlupaté muže oblečené v ženském oblečení obnažující se během jejich pochodu na veřejnosti.

Tito aktivisté chtěli nejprve sňatky a argumentovali, že nebudou chtít adoptovat děti. Dnes mohou vstupovat do svazku a chtějí adoptovat děti. Jedná se o učebnicový příklad salámové metody.
Dnes se na jejich akcích veřejně exponují. Třeba se dočkáme také politické strany pedofilů, která bude chtít legalizovat sex s dětmi, jak tomu je v Holandsku. Tento druh aktivismu je velice nebezpečný a rozkládá hodnotový rámec společnosti.

Vrátím se ale k otázce globalizace. Minulý měsíc, když navštívila delegace SRS Českou republiku, tak jsme se společně procházeli Prahou. A pan místopředseda Zoran Krasić nás upozornil, že stejné banky, které máme v Praze, máte i vy v Srbsku.

Já jsem se dnes s přáteli ze SRS procházel Bělehradem a můžu tedy na základě zkušenosti říci, že se nejedná se pouze o banky. Máte tady i stejné obchody jako my v ČR jako jsou např. McDonald’s, KFC, Zara atd.

Napříč světem můžeme vidět stejné banky, stejné obchody, ve kterých lidé nakupují stejné jídlo nebo stejné oblečení. Koukáme v televizi na stejné filmy z Hollywoodu a sledujeme stejné zpravodajství převzaté např. z BBC. Lidé poslouchají i stejnou hudbu, např. z MTV. To všechno nás formuje a bere nám naši historicky danou odlišnost.

Globalizace je proces, který směřuje ke smíšení národů, zničení jejich charakteru, jejich kultury, jejich identity. Globalizace směřuje ke „světové kultuře“ v „globální vesnici“.

Na politické úrovni je tedy cílem globálních elit podrobení si suverénních států a na kulturní úrovni vytvořit z lidí globální šedou masu. Pro nás, lidi zastávající tradicionalistické a identitářské postoje, je globalizace největším nebezpečím.

EU

Politickým nástrojem, který slouží globálním elitám v Evropě, je EU. Já jsem byl doslova šokován, když mi přátelé ze SRS říkali, že se najdou Srbové, kteří chtějí do EU vstoupit – a to dobrovolně…

Prý si někteří myslí, že státy v EU jsou svobodné, rozhodují se suverénně a peníze padají do státního rozpočtu, jak mana z nebes… Zní to hezky. Takový ideální svět. Pokud by to ale fungovalo, tak by dnes nebankrotovalo Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie. Nezaměstnanosti mladých lidí je ve Španělsku a Řecku, překročila hranici 50 % a 40 milionů lidí v Evropě nemá dostatek peněz na jídlo. To je ten ráj na zemi, o kterém sníte?

My ČR už jsme v EU 10 let, takže si myslím, že o EU něco málo víme a nasbírali jsme za těch 10 let mnoho zajímavých zkušeností. Povím vám tedy o EU pár důležitých informací, které byste měli vědět.

Bohužel se nevyhneme krátkého exkurzu do historie.

Obecně se uvádí, že myšlenka vytvoření evropského společenství vznikla po druhé světové válce jako reakce na tuto válku. Poválečná evropská integrace pak měla předcházet budoucím konfliktům v Evropě a zajistit základní životní potřeby pro její obyvatele.

Existuje ovšem i druhá verze, dle které se myšlenka takovéto evropské integrace zrodila již po první světové válce a není tak ušlechtilá, jak se může na první pohled zdát. Dle této verze se má evropské společenství odchýlit od demokratických principů a má směřovat k nastolení nadnárodní evropské vlády.
Poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon píše v předmluvě ke knize Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti: „Souhlasím s autory v tom, že evropskou ústavou mělo být završeno úsilí o vznik nadnárodní evropské vlády.”

Významný apologeta myšlenky evropského státu, monsieur Jean Monnet, který o Spojené státy Evropské usiloval již od dvacátých let dvacátého století. Monnet pronesl 30. dubna 1952 na půdě OSN: „Lidé Evropy musí být vedeni k superstátu, aniž by tušili, co se s nimi děje.”

Primární právo EU se postupně mění, ale během těchto změn dochází k centralizaci EU a přenášení pravomocí členských států, které se již svobodně nerozhodují, na orgány unie.

V r. 2005 měly členské státy schválit tzv. Evropskou ústavu, jako novou smlouvu, která měla být primárním právem EU. Dlužno dodat, že tato smlouva upírá národním státům právo rozhodovat sami o sobě a přenáší mnoho pravomocí do Bruselu.

Smlouva byla roku 2005 referendem odmítnuta ve Francii a v Nizozemí. Právo veta by mělo být respektováno, protože zachovává rovnoprávnost mezi členskými zeměmi. EU se s neúspěchem nehodlala smířit. Skandální je, že si zadala právní studii, která měla naznačit, jak smlouvu prosadit i přes nesouhlas některých členských zemí.

Když se nepodařilo prosadit Evropskou ústavu, přišli eurofederalisté s Lisabonskou smlouvou. Ta se od Euroústavy téměř nelišila. Obsah byl totožný, jiná byla pouze forma této smlouvy.

Protože referendum, ve kterém by rozhodovali občané, bylo pro zastánce této smlouvy nebezpečné, bylo domluveno na úrovni politických elit, že pokud to bude možné, bude smlouva schvalována parlamenty členských států, které jsou vůči EU servilní.

V některých zemích byla smlouva promptně schvalována, aniž by existoval její překlad do domácího jazyka. Často vlády jednotlivých zemí ani neznaly podrobně obsah smlouvy a schvalovaly ji.

Irsko muselo vyhlásit referendum, protože mu takový postup ukládá irská ústava a v r. 2008 Lisabonskou smlouvu v referendu neschválilo. Byl to šok. Na Irsko, irský národ byl pak vytvořen neskutečný tlak a referendum se muselo opakovat.

EU vyčlenila 1,8 milionu euro na ovlivnění irského národa – mnohastránkové přílohy v novinách vysvětlující, proč je důležité hlasovat pro smlouvu, internetové kampaně, reklamy pro přijetí smlouvy v kinech atd.

Irsko podlehlo tlaku a napodruhé smlouvu schválilo. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby Irsko podruhé Lisabonskou smlouvu nepřijalo? Tlak by se zvyšoval a referendum opakovalo. Po třetí, po páté, po desáté. Irsko by muselo hlasovat stále dokola, dokud by nehlasovalo tím jediným správným způsobem a smlouvu nepřijalo. Takhle si EU představuje demokracii a svobodnou volbu národů?

Dokonce český místopředseda senátu Přemysl Sobotka, který byl proti Lisabonské smlouvě, podlehl tlaku a nakonec hlasoval pro smlouvu. Když se ho studenti v debatě na Vysoké škole ekonomické v Praze ptali, proč hlasoval pro, odpověděl: “Když na mě křičel rakouský kancléř, když na mě křičeli Němci a když na nás křičeli další, na standardním jednání a fakt to bylo s akcentací a se silou hlasovou, že my jsme ti nejhorší, že kazíme tu Evropu v tom jejím rozletu. No tak jsme fakt neměli na vybranou, respektive to bylo to moje dilema, a tak jsem řekl ano, protože ono to fakt nemělo jiné řešení“

A teď se dostaneme k otázce financí, které by nám měly z EU plynout. Mám zde několik postřehů k tomu, kolik stojí ČR členství v EU.

Oficiální verze, kterou nám servírují media a ministerstvo financí zní, že ČR za rok 2011 získala ČR 30 miliard korun z EU. Do Bruselu jsme poslali cca 40 miliard a 70 miliard nám přišlo zpátky. Vážně tomu věříte?

O čem se v této bilanci nemluví:

Miliardy zaplacených cel v cenách zboží – Pokud si v ČR koupíme třeba kolo dovezené ze země mimo EU, tak se toto kolo proclí na vnější hranici EU. Peníze za clo jsou do rozpočtu EU. Ale my, konečný spotřebitel, zaplatíme clo v ceně tohoto kola. Tady nás EU okrádá o peníze.

Další miliardy jako náklady na kofinancování (spolufinancování) evropských projektů – tyto peníze byly sice použity na projekty v naší zemi, ale pouze na ty, které nám schválil Brusel. Může se jednat o euro-environmentalistický komiks pro děti nebo třeba na projekt zaměřený na dotování prostitutek. Za takovéto nesmysly utrácíme peníze v době, kdy stát nemá peníze na důchody, zdravotnictví nebo rodiny s dětmi.

Miliardy na úředníky. Abychom získali a přerozdělili evropské dotace. Jedná se o tisíce úředníků, kteří by mohli pracovat na pozicích pro společnost přínosnějších.

Další miliardy mizí na plnění plánu, který se jmenuje Strategie Evropa 2020. Podle tohoto plánu Evropská unie chce do roku 2020 např. snížit emise skleníkových plynů o 20 % nebo chce, aby bylo mezi mladými lidmi 40 % absolventů vysoké školy. Nejde tedy o vědomosti absolventů, musí jich být 40%. Já bych lidem v EU, kteří tyto návrhy vymýšlí mohl jedině doporučit, že by si v příští Strategii EU mohli zadat jako cíl zvýšení svého IQ o 20 nebo 40. Třeba by to pomohlo.

Jsou další a další výdaje EU, kterými už zde nechci ztrácet čas, ale skutečnost je taková, že nás členství v EU stojí ročně cca 200 miliard korun! O tom se ale záměrně nemluví.

Další zajímavá informace je, že pokud byste byli v EU, tak vaši poslanci budou dál přijímat zákony, ale 60 – 80% budou muset schválit podle příkazu EU. Budou o těch zákonech dál hlasovat, ale výsledek je předem daný. Jde ve své podstatě o jakýsi rituál zvedání rukou nebo mačkání tlačítek, kdy se hlasuje pro zákon, který musí být schválen. Je to 60 – 80% zákonů. Pak svým poslancům můžete jen doporučit, aby si o 60 – 80% snížili platy, protože jejich práce tomuto výkonu bude odpovídat.

Bývalý velitel z války o Kosovo Zoltán Dani, který v květnu tohoto roku poskytl rozhovor pro český internetový server v něm říká, že se považuje za patriota a současně je pro vstup Srbska do EU. Tento postoj já dost dobře nechápu. Jedná se o oxymoron. Nejde být patriot a být pro vstup do EU. To je jednoduše rozpor.

Bývalý vicekancléř a německý ministr zahraničí Německa Joschka Fischer řekl:”Srbsko má s EU světlou budoucnost, ale bude se muset odpoutat od vlastní minulosti, jak ohledně Kosova, tak ohledně Miloševičovy éry”.

Podobně se vyjádřil i známý bankéř a diplomat Richard Hoolbroke, který hovořil mezi výběrem mezi EU a Kosovem. Já jsem přesvědčený, že srbský národ ví jakou volbu si má vybrat.

Slyšel jsem, že po podepsání Bruselských dohod mezi Bělehradem a Prištinou Brusel chválil Srby a udržuje je v naději, že v dohledné době započne diskuse o přistoupení Srbska do EU a za několika let byste se mohli stát součástí EU. Údajně snad v roce 2027. Mohu vás uklidnit, že i kdyby vaše loutková vláda chtěla za každou cenu vstoupit v roce 2027 do EU, tak do ní Srbsko nevstoupí z jednoho prostého důvodu. EU je ekonomicky neudržitelný projekt, který zadlužuje všechny své členy. V roce 2027 žádná EU už nebude existovat. Rozsype se jako domeček z karet. Na tom se shodne mnoho renomovaných ekonomů a mnoho politiků.

Abychom si dobře rozuměli. Já nejsem kritik EU z důvodu, že bych snad byl proti sbližování evropských národů či úzké spolupráci založené na přátelství nebo na bilaterálních smlouvách nebo třeba i v rámci federace. Jde především o to, aby si tyto národy zachovaly svůj charakter, tedy kultury, náboženství, tradice, identity. Problém EU je v tom, že se snaží integrovat a vytvářet mosty mezi národy shora. V zájmu globálních elit a ne v zájmu národů.

Podívejte se na některou z bankovek EU. Z druhé strany uvidíte mosty. Je to symbolismus, který má vyjadřovat mosty mezi národy, které se EU snaží budovat. Člověk by řekl, že tam najde třeba pražský Karlův most nebo nejvyšší most na světě u francouzského města Millau, případně Andělský most z Říma. Tyto mosty tam ale nenajdete. EU si na své bankovky dala vymyšlené mosty. Mosty které neexistují, stejně jako vztahy, které se snaží EU budovat. To je skutečný symbolismus a kouzlo nechtěného.

Represe

Západ je v tomto směru velice pokrytecký. Nejde zde nezmínit věznění vašeho předsedy Vojislava Šešelje. EU požaduje po Barmě, aby propustila politické vězně a současně se pohoršuje nad tím, že v Barmě může být vězněn člověk za názory. Přitom politický vězeň Vojislav Šešelj je již 11 rokem ve věznici v Haagu. Není to paradox? Proč západní média mluví o Barmě a ne o Haagu? Proč tzv. humanisté u této kauzy mlčí?
Vašeho předsedy si naše delegace EFSK nesmírně váží. Je to odvážný člověk, který pro svůj národ mnoho vykonal a i teď koná. Kazí plány globálních elit a stojí proti pokryteckému západu. To jsou důvody proč je podpora předsedy Vojislava Šešelje naší morální povinností.

Politické procesy a represe proti lidem, kteří jsou pokryteckým evropským režimům nepohodlní, brání národní zájmy, kultury a identity jsou běžné i jinde v Evropě. Jen se o nich nedozvíme ze západních médií, a když ano, tak záměrně lživě a překrouceně.

Zrovna před dvěma dny proběhlo v ČR jedno z hlavních líčení se skupinou patnácti žen, které stojí před soudem za to, že organizovaly dětský den nebo mikulášskou besídku. Pokud jste aktivní nacionalista nebo v tomto případě nacionalistka, tak se vám může stát, že vám domů vtrhne komando po zuby ozbrojených elitních policistů se samopaly, prohledají vám byt a vy pak stanete před soudem za pořádání mikulášské besídky a bude vám hrozit až 10 let ve vězení.

Mnoha lidem se to zdá neuvěřitelné, ale takhle to v ČR funguje. Já mam také osobní zkušenosti s těmito represemi. Za údajné lepení samolepek jsem byl vzat do vazby, kde jsem strávil více než jeden rok.
Samozřejmě jsou tyto důvody jen záminkou. Dětský den či mikulášská besídka, lepení samolepek, údajný verbální zločin vašeho předsedy. To všechno jsou jen záminky. Skutečné důvody jsou někde jinde. Lidé jsou vězněni, protože vystupují proti totalitnímu Systému a bojují proti němu.

Položme si nahlas následující otázky:

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti stojí před soudem za pořádání dětské dne či mikulášské besídky?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti jsou lidé vězněni za lepení samolepek?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti jsou lidé 11 let ve věznici za verbální trestný čin a nedočkali se rozsudku?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti lidé musí opakovat referendum do té doby než rozhodnou správně?

Copak je normální, že si vymyslíte záminku a začnete bombardovat suverénní stát a civilisty?

Copak je normální, že okradete národ o část jeho území?

Dragi prijatelji, mi u EU ne živimo u demokratskom ni ti u slobodnom društvu.

Branite svoju slobodu! Branite svoj suverenitet! Branite svoje vrednosti! Branite svoju teritoriju! Kosovo je Srbija!