Archiv pro štítek: Bělehrad

Zemřel Zoran Krasić

Bohužel musíme informovat, že po krátké nemoci zemřel velký muž srbského národa, místopředseda Srbské radikální strany, poslanec srbského parlamentu a především náš přítel Zoran Krasić.

Zoran Krasić se narodil 11. března 1956 v Bělehradě, ale svůj život spojil s městem Niš, kde prožil mládí, vystudoval postupně gymnázium a právnickou fakultu. V roce 1991 byl u založení Srbské radikální strany. Od roku 1992 do roku 2000 byl poslancem Jugoslávského federálního shromáždění za SRS. V letech 1998 až 2000 byl ministrem obchodu Svazové Republiky Jugoslávie. V roce 2008 až 2012 byl členem výboru pro finance Národního shromáždění Srbské republiky. Od roku 2016 byl opět poslancem srbského parlamentu.

 

Zoran Krasić

Zoran Krasić

Od prvního dne, kdy byl předseda Srbské radikální strany Vojislav Šešelj uvězněn v Haagu, stal se Zoran Krasić členem týmu jeho obhajoby. Přes toto všechno byl ale tím největším mužem svojí rodině, manželem své ženě a milujícím otcem svým dětem. Bylo nám velikou ctí, že jsme mohli tak velkého muže srbského národa poznat a stát se jeho přáteli! O to víc nás těší, že i on měl nás Čechy ve svém srdci. Sám Zoran Krasić přijal za Srbskou radikální stranu naše pozvání na oslavu státního svátku české státnosti. Jsme velice rádi, že právě on v roce 2013 navštívil Českou republiku a postupně v Brně a Praze, společně se svými kolegy ze Srbské radikální strany, přednášel veřejnosti o problematice Kosova a Metohije. 28. září 2013 se pak zúčastnil Svatováclavské manifestace v Praze, kde promluvil k veřejnosti!

 

Evropská fronta solidarity pro Kosovo jako spolek, ale i jednotliví členové i ostatní přátelé srbského národa se zármutkem vzpomínáme na velkého muže Zorana Krasiće. Každý z nás si drží ve své mysli osobní vzpomínky!

A jedno je jisté: Velcí muži neumírají! Hrdinové žijí navždy!

Mise na Kosovo a Metohiji 2015 – 1. díl

Za dobu, kterou naše humanitární organizace působí, jsme společně s našimi zahraničními přáteli dokázali několikrát pomoci srbské škole v jižní části Kosova ve Štrpcích, rok aktivně pomáháme další chudé srbské škole v Orachovci a letos jsme přidali do našeho solidárního programu již třetí školu učící srbské děti, a to ve východní části Autonomní oblasti Kosovo a Metohije. O našich aktivitách jistě víte z našich předešlých reportů, a tak vám bude známo, že naši činnost podporují nejen aktivisté z Čech, Moravy, ale také z Německa, Itálie, Polska, Slovenska, Španělska, Sýrie, Belgie, Francie, Finska a dalších zemí, jejichž zástupci se v minulosti na naší činnosti podíleli. Letošní rok jsme si mohli díky řadě organizačně schopných lidí a také díky vybraným prostředkům dovolit podpořit naráz dvě základní školy, tři chudé srbské rodiny, těžce nemocnou stařenku a válečného veterána Duška Pejaka.
Naši misi jsme tedy rozdělili na dvě části, abychom v relativně krátkém čase stihli tento náročný úkol. Nesmíme zapomenout, že naše činnost je významně podporována vámi, jednotlivými vlastenci a patrioty, kteří stejně jako my pevně věříte v srbské kořeny právě na Kosovu a Metohiji. Díky vám jsme byli po celý rok doslova bombardováni ošacením a dalšími dary, které jsme přivezli těm nejpotřebnějším. S blížícím se datem odjezdu přicházely na náš účet i finanční dary, díky kterým jsme hlavně pomáhali srbským dětem ve školách, které jsme letos navštívili.

Bělehrad

Prvním předpokladem byl řádně naplánovaný program celé naší mise. Díky zkušenostem z předchozích let jsme byli již na ledacos připraveni. Proto jsme se na odjezd připravovali ve větším klidu a již jako kovaní humanitární pracovníci jsme balili auto ošacením, hygienickými potřebami, hračkami, ale také sladkostmi především pro děti. Na cestu jsme vyrazili v sobotu začátkem září v pozdních večerních hodinách z moravské metropole a společně s našim kolegou z Polska jsme pokračovali po dálnicích až jsme v ranních hodinách dorazili do Bělehradu.

EFSK podruhé u hrobu Milice Rakić.

EFSK podruhé u hrobu Milice Rakić.

První zastávka byla časně ráno na hřbitově v Batajnici, jež je předměstím Bělehradu, kde jsme stejně jako vloni položili věnec za naši organizaci na hrob Milici Rakić. O této dívence, která musela zemřít díky „humanitárnímu“ vraždění jednotkami NATO jsme referovali již minule. Po zapálení svíčky a minutě ticha jsme se vydali do centra metropole. Tam jsme se po dopoledním odpočinku a nutném občerstvení vydali na „kontrolu“ centra města a místních památek. Po krátké procházce v Knez Mihajlově ulici, centrální městské promenádě, jsme se došli k historické budově srbského parlamentu, před kterým se shodou okolností zrovna nacházela tryzna v podobě mnoha transparentů s fotkami obětí zemřelých při bránění srbského území v letech 1998 – 1999. Každý z transparentů tvořila nekončící řada fotografií civilistů, policistů i vojáků, s uvedením data a místa úmrtí nebo údajem, že zmizeli beze stopy. Velká část obětí z řad civilistů přitom zemřela rukou teroristů z UČK již v roce 1998, tedy dlouho před začátkem bombardování Srbska, přičemž se nejednalo pouze o Srby, ale i o Albánce, většinou pracující pro státní úřady.

Zločiny UČK - NATO agrese.

Zločiny UČK – NATO agrese.

Hrdinové Srbska.

Hrdinové Srbska.

Křivd bylo plno.

Křivd bylo plno.

Nedaleko od budovy parlamentu jsme se krátce zastavili i u památníku všem dětským obětem zabitým při agresi NATO. Do konce září by u tohoto památníku s nápisem „byly jsme jenom děti“ měl být instalován i pomník výše zmiňované Milici Rakić, která byla nejznámější dětskou obětí bombardování. Podle oficiálních statistik srbské vlády bylo ze strany vojsk NATO zabito nejméně 89 dětí.

Pomník věnovaný bombardovaným dětem.

Pomník věnovaný bombardovaným dětem.

Naše kroky následně směřovaly k bělehradské pevnosti, nacházející se nad ústím Sávy do Dunaje – ke Kalemegdanu. Po cestě jsme však ještě prošli kolem bělehradského vlakového a autobusového nádraží, kde se momentálně nachází ještě jedna dříve nevídaná zajímavost. Jedná se o stanové městečko (podle newspeaku bruselských politiků hotspot) obsazené migranty, kteří se přes Srbsko vydali na cestu do západní Evropy. V Bělehradu obsadili především park (dnes už bývalý, neboť veškerá zeleň zde pod přívalem migrantů zmizela) u autobusového nádraží.

Na samotném Kalemegdanu je kromě architektonických aspektů a krásného výhledu na město zajímavá rovněž venkovní expozice vojenské techniky, mezi kterou se nachází i, pro našince zajímavý, původně československý tank LT vz. 35, který se celosvětovně dochoval pouze v několika jednotkách kusů.

Výhled z pevnosti.

Výhled z pevnosti.

Nedaleko od shromaždiště migrantů se na Náměstí Republiky koná shromáždění vystupující proti přílivu uprchlíků a politice současné vlády. Celý akt začíná modlitbou za srbský národ a jeho budoucnost. Z mnohých proslovů pociťujeme jednoznačné sžití s ruským národem. Na shromáždění promluvila rovněž účastnice naší mise, původem ze Sýrie, která ve svém proslovu přítomné seznámila s tím, že velká část migrantů pocházejících ze Sýrie jsou dezertéži ze syrské armády a lidé, kteří jdou pouze za ekonomickým prospěchem, kdy by si za peníze, které investují do převaděčů, mohli pořídit dům v části Sýrie, kde se nebojuje. Srbští demonstranti pak souhlasným potleskem ocenili především paralely mezi úlohou západních zemí v syrském konfliktu a jejich úlohou v konfliktu na Kosovu.

Postoj Bělehradu je jasný.

Postoj Bělehradu je jasný.

Večer se potkáváme s našimi přáteli z mládežnické organizace Srbské radikální strany a dalších vlasteneckých organizací a čekáme do příjezdu druhé části naší mise. Společně pak při večeři pilujeme detaily naší letošní mise a v nočních hodinách odjíždíme směrem na Kosovo.

Jedna z ´památek´ na humanitární pomoc.

Jedna z ´památek´ na humanitární pomoc.

Příjezd do Velike Hoči

V časných ranních hodinách přijíždíme k administrativní linii v severní části Kosova, kde nás nemile překvapí výskyt šiptarské policie, která tu v minulých letech nebývala. To znamená naproti předešlým rokům v první řadě zaplatit poplatek za pojištění vozidla. Dalším problémem, který možná způsobila i naše náklonnost k Srbsku, je neuznání platného občanského průkazu, takže ti z nás, co neměli cestovní pas, museli na dlaň „policisty“ dát úplatek třiceti euro. Po tomto zdvořilém přivítání pokračujeme dále do severní části Kosovské Mitrovice, kde se naše mise rozděluje na dvě části. Naše posádka tedy po krátké procházce k mostu „Míru“ vyjíždí na vyvýšeninu nad městem, kde je místní kostel tyčící se nad všechny minarety a panelové domy v albánské části města.

Dominanta města.

Dominanta města.

Po krátkém zastavení a rozjímání pokračujeme přes Prištinu do Gračanice, kde prvotně navštěvujeme nám již známý klášterní komplex i se starobylým chrámem. Pak už jen kupujeme místní simkartu pro lepší komunikaci s místními a pokračujeme do vesnice, kde býváme každoročně ubytováni – do Velike Hoči. Na výše zmiňovaných transparentech před bělehradským parlamentem se bohužel nacházelo i několik zavražděných a zmizelých občanů této vsi, a především sousedního města Orachovac, kde se za války nacházela početná skupina bojovníků teroristické UČK, která má na svědomí řadu životů místních srbských civilistů. Tento pohostinný kraj v Metohiji je nám dosti blízký a rádi se sem vracíme. Mnozí z nás již říkají, že je to jejich druhý domov. Pokaždé nás přivítají dobročinní lidé s otevřeným srdcem. Za symbolický milodar vždy dostaneme ubytování, najíst a napít. Ráj na zemi!

Klášterní komplex v Gračanici.

Klášterní komplex v Gračanici.

...

Tradiční kolorit uloupené země.

Tradiční kolorit uloupené země.

Příjezd do Orahovce.

Příjezd do Orahovce.

Bohatá srbská večeře.

Bohatá srbská večeře.

...

...

V příštím díle: humanitární pomoc škole v srbské enklávě ve vesnici Jesenik a návštěva Goranců a jejich školní budovy.

Bruselské impérium musí být zničeno! Gratulace dr. Šešeljovi

Evropský parlament ve čtvrtek 27. listopadu 2014 na základě chorvatské iniciativy schválil rezoluci, kterou odsoudila předsedu Vojislava Šešelja, který byl nedávno po letech protiprávního věznění propuštěn. „Slovutní“ páni europoslanci jsou znepokojeni nejen rozhodnutím haagského tribunálu, ale i tím, že se bývalý vicepremiér okamžitě po svém návratu do Srbska zapojil do politických aktivit své strany.

Národní demokracie, která je českým partnerem Srbské radikální strany, i další níže uvedené vlastenecké organizace by tímto prohlášením – Bruselu navzdory – nejprve chtěly co nejsrdečněji poblahopřát Vojislavu Šešeljovi k jeho návratu domů a popřát mu hodně zdraví a sil do následujících měsíců.

Ani v nejmenším se neztotožňujeme s rezolucí přijatou Evropským parlamentem, již vnímáme i jako nátlak na haagský tribunál, což je poměrně úsměvné, uvědomíme-li si, že on sám je politickým nástrojem v rukou amerických tajných služeb, jenž posloužil západním plánům na likvidaci Jugoslávie a Srbska. Rezoluce je ale zároveň očividným nátlakem na současnou srbskou vládu, která je ve zmíněném textu kritizována za nečinnost a lhostejnost k „nesnášenlivým“ a „podvratným“ aktivitám dr. Šešelja.

Chápeme, že politické elity „bruselského impéria“ jsou znepokojeny všemi, kteří se hlásí k vlasteneckým a konzervativním hodnotám bez ohledu na to, z které evropské země jsou. A Vojislav Šešelj je bezpochyby jednou z hlavních tváří odporu proti Evropské unii, globalizaci a americkému hegemonismu. Prohlášení Srbské radikální strany z 27. listopadu o nutnosti rozpuštění Evropské unie proto plně podporujeme, protože dobře víme, že právě ona je největší překážkou svobody a obrody našeho kontinentu a jeho národů.

Ať žije bratrský srbský národ!

Ať žije dr. Šešelj!

Ať žije svoboda!

 

Národní demokracie

Evropská fronta solidarity pro Kosovo

Vlastenecká fronta

České hnutí za národní jednotu

Humanitární mise na Kosovu 2014 – 2. díl: pomoc rodinám Šapićů a Stanojkovićů

Pomoc pro rodinu Šapićů

V prvním díle jsme v krátkosti popsali zahájení naší mise. Vyprávění jsme skončili naším příjezdem do Kosovské Mitrovice odkud jsme se vydali do vsi Banja v okrese Srbice jihozápadním směrem. Zde žije rodina Šapićů, o jejíž velmi těžké životní situaci jsme se zmiňovali v předchozím článku; viz ZDE. Zhruba měsíc a půl před naším příjezdem totiž po těžké nemoci zemřel tatínek rodiny Blagoje. Maminka Valentina (36) zůstala sama se čtyřmi dětmi, synem Dejanem (17) a dcerami Jovanou (12), Milicí (9) a Katarinou (7). Blagoje pracoval jako úředník na místní srbské samosprávě okresu Srbica. Léčba jeho těžké nemoci však rodinu finančně zcela zruinovala. Srbské zdravotní pojištění totiž nepokrývá všechny náklady na léčení a tak musela rodina velkou část výdajů na léčbu platit sama. V Srbsku se bohužel nejedná ani zdaleka o jediný případ. Po smrti tatínka tak rodině zůstal nejen velký zármutek, ale také ohromné dluhy. Pohřeb i nákup pomůcek pro děti na začátku školního roku zaplatili rodině příbuzní. Maminka Valentina je navíc dlouhodobě bez práce, neboť v celém Kosovu panuje mezi Srby ohromná uměle vyvolaná nezaměstnanost. Vdovský a sirotčí důchod pro celou rodinu činí v přepočtu pouhé 3 000 Kč! Navíc jej srbské úřady začnou rodině vyplácet až za pět měsíců. Šapićové tak prakticky nemají z čeho žít.

Balíčky se školními potřebami a sladkostmi nachystané pro děti.
Balíčky se školními potřebami a sladkostmi nachystané pro děti.

I přes své současné poměry nás rodina velmi štědře pohostila v duchu tradiční srbské pohostinnosti. Na Valentině i jejich dětech bylo pochopitelně znát, že jsou velmi těžce zasaženi nedávným úmrtím svého tatínka. Paní Valentina při rozhovoru a také při loučení několikrát plakala. Těžká situace rodiny nás všechny velmi dojala a snažili jsme se Valentině i jejím dětem poskytnout duševní podporu. Pro rodinu jsme nakoupili velké množství jídla a školní pomůcky pro děti. Dále jsme jim věnovali množství oblečení a hračky, které byly shromážděny v rámci sbírky. Celé rodině udělala pomoc ohromnou radost, obzvlášť děti se velmi radovaly z hraček. Díky vašemu velkému ohlasu se nám během sbírky podařilo vybrat dostatek peněz a tak jsme mohli rodině Šapićů zaplatit celý její dluh za léčení nemocného tatínka. Ten činil 20 000 Kč, což je zhruba čtyřnásobek tamního běžného platu. Pro rodinu Šapićů to jsou ohromné peníze. Krom toho jsme rodině věnovali také dalších 60 euro. Naše návštěva i pomoc tak udělaly celé rodině nesmírnou radost. Šapićové jsou nám všem za tuto pomoc velmi vděční. Moc nám děkovali a řekli nám, že už jen samotný fakt, že jsme si na ně vzpomněli a navštívili je, pro ně hodně znamená.

Potraviny, které jsme věnovali rodinám Šapićů a Stanojkovićů.
Potraviny, které jsme věnovali rodinám Šapićů a Stanojkovićů.
 
Rodina Šapićů před jedním z klášterů na Kosovu spolu s tamním mnichem. Foto bylo pořízeno před rokem v době, kdy ještě žil tatínek Blagoje; ten je na fotce zcela vlevo.
Rodina Šapićů před jedním z klášterů na Kosovu spolu s tamním mnichem. Foto bylo pořízeno před rokem v době, kdy ještě žil tatínek Blagoje; ten je na fotce zcela vlevo.
 
Životní podmínky rodiny Šapićů a situace v jejich kraji

Samotná vesnice Banje je etnicky smíšená, vedle Srbů zde žijí také Albánci. Místní Albánci jsou však naštěstí bezproblémoví a své srbské sousedy neutlačují. Takováto situace je však na Kosovu spíše výjimečná. Paní Valentina nám vyprávěla příběh své rodiny. Se svým manželem původně žili v západní Metohiji. Krátce po skončení války a začátku okupace v roce 1999 však museli všichni Srbové z jejich kraje uprchnout před terorem UČK. Spolu s bezpočtem dalších utečenců uprchli do středního Srbska. Již po roce se však Šapićové na Kosovo vrátili a usadili se ve vsi Banje v jiné části Kosova. Celé roky však rodina se čtyřmi dětmi neměla vlastní dům. Někdejší jugoslávský prezident a srbský premiér Vojislav Koštunica se rozhodl, že věnuje výtěžek z prodeje jedné své knihy mnohodětné srbské rodině na Kosovu, která si potřebuje postavit dům. Volba padla právě na rodinu Šapić. Za peníze, které jim Koštunica věnoval, si konečně mohli postavit vlastní dům. Dokončen byl před rokem.

Zde se však dostáváme k jedné velmi smutné skutečnosti. Velká část ostatních Srbů ve vsi záviděla rodině Šapićů, že se jí takové pomoci dostalo. To vedlo k tomu, že většina z nich přestala se Šapići komunikovat. Oproti tomu se místní Albánci k rodině chovali přátelsky. Došlo tak k situaci na Kosovu naprosto ojedinělé. Šapićové měli a nadále mají lepší vztahy s místními Albánci, než se Srby. Místní Albánci se s Šapići přátelí, zatímco většina místních Srbů nikoliv. Paní Valentina dokonce ani nechodí nakupovat do místních srbských obchodů a raději nakupuje u Albánců. Je velmi smutné kam až sahá lidská závist. Paní Valentina nám vyprávěla, že ji chování jejich srbských sousedů velmi mrzí. Vysvětlovala, že řadě místních Srbů z jejich vesnice vadilo to, že dar dostala právě její rodina, ačkoliv není původem z daného kraje. Ona sama přitom z daného kraje pochází, pouze její manžel je původem ze západní Metohije. Když potřebovali Šapićové pomoci se stavbou domu, pomohli jim pouze jejich albánští sousedé. Všichni jsme byli z těchto zjištění velmi překvapení. Je vidět, že situace na Kosovu je složitá a rozmanitá, prakticky kraj od kraje se zdejší poměry velmi liší, jak ostatně uvidíte také v dalším pokračování naší reportáže.

Dvě mladší dcery Šapićů a jejich kamarádky před odchodem do školy. Všem dětem jsme udělali ohromnou radost hračkami, které jsme jim díky vám věnovali.
Dvě mladší dcery Šapićů a jejich kamarádky před odchodem do školy. Všem dětem jsme udělali ohromnou radost hračkami, které jsme jim díky vám věnovali.
 
Aktivisté EFSK spolu s paní Valentinou a její straší dcerou; syn byl v tuto dobu na gymnáziu v Kosovské Mitrovici a mladší dcery musely jít do školy.
Aktivisté EFSK spolu s paní Valentinou a její straší dcerou; syn byl v tuto dobu na gymnáziu v Kosovské Mitrovici a mladší dcery musely jít do školy.

Opět se tak potvrdilo, že žádný národ nelze kolektivně odsoudit a že v každém národě se najdou lidé dobří i špatní. To potvrdila další zkušenost rodiny Šapićů. Nejmladší z dětí Katarina měla od narození velké problémy se sluchem a hrozilo, že zůstane hluchoněmá. Nešťastní rodiče s dcerou opakovaně jezdili do Bělehradu k tamním lékařům, ti jim však nijak nedokázali pomoci. Po nějaké době dostali kontakt na albánského lékaře z jižní části Kosovské Mitrovice. Teprve ten dokázal Katarině pomoci, odhalil příčiny jejích problémů a doporučil účinnou léčbu. Malé Katarině tak zachránil sluch a holčička od té doby vyrůstá ve zdraví.

Co se týče bezpečnostní situace v Banji, v této vesnici a v okolních albánských vesnicích se mohou Srbové prakticky bez problému pohybovat. Výrazně horší je však situace v jiných částech okresu, do tamních městeček obývaných Albánci paní Valentina ani ostatní Srbové raději nejezdí, neboť se k nim tamní Albánci chovají nepřátelsky. Bylo nám řečeno, že důvodem může být skutečnost, že v daných obcích si válka vyžádala řadu obětí a proto se tamní Albánci chovají k Srbům nadále i 15 let po válce nepřátelsky. V obci Banje a v jejím okolí tak panují dobré srbsko-albánské vztahy, avšak z našich celkových zkušeností a z informací z Kosova vyplývá toto: V naprosté většině oblastí Kosova a Metohije čelí Srbové nadále značné diskriminaci a útlaku a bohužel řada Albánců se k Srbům chová špatně.

Vedle toho jsme se dozvěděli také další zajímavosti z místních reálií. Mladí Srbové v daném kraji si nejčastěji berou partnery z nejbližších srbských vesnic. Námluvy mnohdy probíhají tak, že srbský mladík přijede na zábavu do některé ze sousedních vesnic. Seznámí se zde s jedním z místních děvčat a odjede s ní do své vesnice. Dívka poté zůstane u něj doma a brzy následuje svatba. V poslední době se stále více místních Srbek vdává do srbských enkláv na jihu Kosova. To vede k tomu, že se některým místním Srbům hůř hledá manželka. Proto si nechávají zprostředkovávat sňatek s Albánkou. O tyto sňatky však nemají zájem Albánky z Kosova, naopak o ně mají zájem dívky přímo z Albánie, neboť tamní ekonomická situace je ještě výrazně horší než na Kosovu. Např. ve vesnici Banje tak žijí dvě Albánky provdané za místní Srby.

Pomoc pro rodinu Stanojkovićů

Po srdceryvném loučení s rodinou Šapićů jsme se vydali zpět do Kosovské Mitrovice. Zde jsme převzali kolem 50 balíčků se školními pomůckami a sladkostmi pro děti. Mohli jsme je přibrat teprve teď, protože materiální pomoci pro rodinu Šapićů jsme měli tak velké množství, že se nám původně do auta školní pomůcky nevešly. Teď, když byla pomoc pro Šapiće předána, jsme mohli konečně naložit ostatní věci, které jsme nakoupili v Kosovské Mitrovici. Zároveň jsme připravili další velký balík potravin a množství středoškolských učebnic pro rodinu Stanojkovićů z okresu Štrpce na jihu Metohije. Této rodině jsme v loňském roce pomáhali dvakrát, viz ZDE a ZDE. Vzhledem k tomu, že rodina má 12 dětí, potřebují naši podporu i nadále. Jelikož jsme tentokrát z časových důvodů nemohli navštívit rodinu osobně veškerá pomoc byla zaslána za asistence našeho přítele Dobroslava Dobriće autobusem. Ve Štrpcích si Stanojkovići pomoc vyzvedli. I přesto, že jsme je nemohli Stanojkoviće navštívit osobně, byli nám velmi vděční.

Nenad Stanojković s balíčkem středoškolských učebnic, který jsme mu věnovali, aby se dál mohl bez problémů vzdělávat.

Nenad Stanojković s balíčkem středoškolských učebnic, který jsme mu věnovali, aby se dál mohl bez problémů vzdělávat.

Takto zaskládaní balíčky pro děti jsme jeli cca 100 km.

Takto zaskládaní balíčky pro děti jsme jeli cca 100 km.

Gračanica

Naší další zastávkou se stal klášter Gračanica, ležící ve stejnojmenné srbské enklávě. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších srbských památek, jež je navíc zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Klášter byl postaven na počátku 14. století. Jedná se o překrásnou stavbu. Smutné je, že klášterní zdi musí být obehnány ostnatým drátem, jako ochrana před případnými útoky albánských extrémistů. Jedna z místních mnišek nás provedla klášterem. Během jejího výkladu z ní přímo sálala zbožnost, vroucí oddanost Bohu i pravoslavné církvi a nezlomné vlastenectví. Krom výkladu nám také vyprávěla o štěstí, které ji přináší křesťanská víra a o lásce k Bohu a vlasti. Jednalo se o velmi milé setkání. Ve večerních hodinách jsme dorazili do srbské enklávy Velika Hoča, která leží prakticky uprostřed Kosova a Metohije. Zde jsme se ubytovali u jedné z místních rodin. Náhoda tomu chtěla, že jsme byli ubytováni ve stejném domě, v jakém jsme nocovali také během naší první mise. Večer jsme pak trávili v místní velmi příjemné hospůdce.

Klášter v Gračanici - památka UNESCO.

Klášter v Gračanici – památka UNESCO.

Kosovo je Srbsko

Humanitární mise na Kosovu a Metochiji 2014 – 1. díl

Jak jistě víte, vloni v červnu vznikla naše mezinárodní organizace Evropská fronta solidarity pro Kosovo. My Češi můžeme být právem hrdí na to, že jsme právě my stáli u zrodu této humanitární a osvětové organizace. V loňském roce jsme pořádali celkem tři humanitární mise na Kosovo. První mise se konala ještě před založením naší organizace a právě její úspěch byl hlavním impulzem ke vzniku EFSK. Následovaly další dvě mise, jedna mezinárodní a jedna ryze česká. Čtvrtá humanitární mise se konala před nedávnem a v této reportáži vám přineseme všechny informace o jejím průběhu a hlavně o tom, komu a jak jsme díky vaším příspěvkům pomohli. Dozvíte se rovněž řadu informací o aktuální situaci v Kosovu.

Letošní sbírku zahájila česká sekce EFSK na začátku srpna. Vedle financí jsme vybrali také množství oblečení a hraček. Oblečení bylo dokonce více, než kolik jsme mohli odvézt. To, co jsme letos neodvezli, věnujeme Srbům na Kosovu během příští mise. I tato naše mise měla mezinárodní charakter. Sbírka probíhala nejen v naší vlasti, ale pořádali ji také naši přátelé v Německu a na Slovensku. I tentokrát byla naše sbírka neobyčejně úspěšná a setkala se s velkým ohlasem. Vedle nás šesti Čechů se humanitární mise na Kosovu zúčastnil také náš německý kamarád. Přátelé ze Slovenska se bohužel osobně připojit nemohli, ale doufáme, že se na příští misi vydají společně s námi. Sekce EFSK z dalších zemí se na této misi nepodílely. Naše organizace se totiž rozrostla do velkých rozměrů (naši aktivisté a sympatizanti působí již ve 12 zemích světa) a proto je efektivnější uspořádat dvě samostatné mise, než pořádat jednu společnou a velkou. Sekce EFSK z ostatních zemí proto organizují další misi v listopadu.

Jednání s předními srbskými vlasteneckými politiky.
Jednání s předními srbskými vlasteneckými politiky.
 

Aktivisté EFSK a srbští vlastenci.
Aktivisté EFSK a srbští vlastenci.
 

Setkání se srbskými vlastenci a uctění památky obětí NATO

Do Srbska jsme vyrazili na začátku října. Již tradičně se naší první zastávkou stal Bělehrad. Jeli jsme přes noc a tak jsme si po příjezdu nejprve krátce odpočinuli. Po té následovalo setkání se srbskými vlastenci, především z řad Srbské radikální strany (SRS). Odpoledne jsme byli přijati v sídle SRS samotným místopředsedou strany Zoranem Krasićem. Tento významný srbský politik byl před rokem také naším hostem, kdy stál v čele delegace SRS, která navštívila české země, viz ZDE. Připomeňme, že Zoran Krasić byl přes 20 let poslancem srbského parlamentu a v letech 1998-2000 byl ministrem obchodu ve vládě Slobodana Miloševiće právě v době, kdy Srbsko vedlo válku na Kosovu a čelilo agresi NATO.

Setkali jsme se také s místopředsedkyní SRS Vjericou Radetou, rovněž někdejší dlouhodobou poslankyní srbského parlamentu a také s předsedou mládeže SRS Svetislavem Madjarevićem. Setkání proběhlo v hlavním sídle strany v kabinetu jejího předsedy Vojislava Šešelje, který je nevinný již 12 let držen ve vazbě v Haagu. Také na jeho podporu jsme pořádali již několik akcí, viz ZDE a ZDE. Po přínosném a přátelském jednání s vedením SRS poskytli naši aktivisté z Čech a z Německa rozhovory pro srbské dokumentaristy, natáčející film o ochraně tradičních křesťanských hodnot před vlivem západu a globalizace. O setkání informovala SRS na svém webu – viz  ZDE.

Další částí našeho programu bylo uctění památky obětí NATO bombardování Srbska. Nejprve jsme se odebrali na hřbitov v bělehradském předměstí Batajnica na hrob Milice Rakić, kterou ve věku necelých tří let zabila bomba NATO. Milica se tak stala symbolem dětských obětí agrese NATO. Srbská pravoslavná církev dokonce uvažuje o jejím svatořečení. Na její hrob jsme položili dvě kytice a zapálili jsme svíčky. Poté jsme navštívili památník všem dětským obětem bombardování NATO, který se nachází v centru Bělehradu. I zde jsme zapálili svíčky a položili kytici s nápisem „dětským obětem NATO“. Připomněli jsme si tak nejen dětské oběti agrese západu proti Srbsku, ale vůbec všechny dětské oběti agresí a bombardování NATO, USA a jejich spojenců, kdekoliv ve světě. Smutné je, že bombardování Srbska, stejně jako další agrese západu, plně podporoval náš tehdejší prezident Václav Havel. Jak je všeobecně známo, toto nechutné vraždění dokonce nazval „humanitárním“ bombardováním.

Hrob Milice Rakić – tříleté holčičky, která se stala symbolem obětí NATO.
Hrob Milice Rakić – tříleté holčičky, která se stala symbolem obětí NATO.
 

Kytice EFSK pro Milicu.
Kytice EFSK pro Milicu.
 

Aktivisté EFSK před pomníkem dětem, které zavraždilo NATO.
Aktivisté EFSK před pomníkem dětem, které zavraždilo NATO.
 

Cesta do Kosova a Kosovská Mitrovice

Večer jsme pak trávili v jedné příjemné bělehradské hospůdce spolu s našimi srbskými přáteli. Nechyběla ani místní kapela, která nám i dalším hostům hrála krásné srbské lidové a vlastenecké písně. Ideální to atmosféra pro zahájení naší mise. Po půlnoci jsme pak vyrazili na Kosovo a brzy ráno jsme dorazili do Kosovské Mitrovice. Zde nás přivítal Dobroslav Dobrić, předseda krajské organizace Srbské radikální strany na severu Kosova. Ten je bývalým poslancem srbského parlamentu a rovněž někdejším předsedou okresního zastupitelstva samosprávného okresu Zvečan na severu Kosova. S jeho pomocí jsme nakoupili potraviny pro ohrožené srbské rodiny a školní potřeby a sladkosti pro děti.

Kosovská Mitrovica je rozděleným městem. Sever města je srbský, zatímco jih je albánský, obě části jsou rozděleny řekou Ibar. Po celé roky stála na srbské straně mostu přes Ibar mohutná barikáda, která Srby chránila před útoky albánských extrémistů. Na nátlak západu však museli Srbové před několika měsíci barikádu strhnout. Zhruba na jejím místě teď stojí tzv. „Park míru“. Nedávné události však ukázaly, že tento krok byl předčasný. Jen pár dní po našem odjezdu se totiž albánští extrémisté, v reakci na fotbalové utkání Srbsko-Albánie, pokusili vtrhnout přes most do srbské části města. Zabránili jim v tom těžkooděnci mezinárodní policie EULEX a kosovské policie pouze za cenu velmi tvrdých střetů. Došlo dokonce k výhružné palbě ze samopalů. Je tedy vidět, že i přes dlouho trvající klidnější období, je situace v Kosovu nadále velmi napjatá a Srbové se kdykoliv mohou opět ocitnout v ohrožení. Tímto bychom ukončili první díl naší reportáže. V příštím díle se především dočtete o tom, jak jsme díky Vám pomohli rodinám Šapićů a Stanojkovićů.

Foto před nejnovějším vlasteneckým grafitem v Kosovské Mitrovici.
Foto před nejnovějším vlasteneckým grafitem v Kosovské Mitrovici.
 

Zde ještě před rokem stála barikáda chránící srbskou část města před albánskými extrémisty.
Zde ještě před rokem stála barikáda chránící srbskou část města před albánskými extrémisty.
 

Humanitární mise Kosovo a Metochije 2013 – 5. díl: Závěrečné shrnutí velmi úspěšné mise

Dojmy z Kosova

Srbové na nás udělali neobyčejně dobrý dojem. Všude byla cítit skutečná atmosféra slovanského přátelství. Srbové nám opět ukázali svou nesmírnou pohostinnost a snažili se nám ji dokazovat stále znovu všude tam, kde jsme byli. Dokonce i nesmírně chudé rodiny Stanojkovićů a Kocinců nám připravily v rámci svých skromných možností pohoštění. Zajímavým postřehem z Kosova je skutečnost, že se mezi Srby na Kosovu dodnes udržují prastaré tradice a patriarchát. Ve zbytku Srbska se tradiční hodnoty sice nadále do jisté míry udržují, avšak stále více ustupují pod tlakem Západu a globalizace.

Srbská společnost na Kosovu je ovšem nadále silně konzervativní a patriarchální a je stále věrná starým evropským tradicím, které ostatní evropské národy již opustily. To jde vidět např. při jednání se Srby na Kosovu, kdykoliv jsme se s nimi setkali, komunikovali s námi vždy jen muži, zatímco ženy zůstávaly v pozadí a většinou s námi, dle obyčeje, buď nekomunikovaly vůbec, nebo jen minimálně. To bylo vidět jak při návštěvě školy, tak i při návštěvě rodin a vůbec všude na Kosovu. Pochopitelně ve velkém městě, jakým je např. Kosovská Mitrovice, nejsou tyto obyčeje tak výrazně patrné jako v menších městech. Srbové jsou rovněž silně věřící a oddaní své pravoslavné víře.

Jak je známo, obchod s drogami v Evropě kontroluje albánská narkomafie. Na Kosovu jsme se dozvěděli, že hlavním organizátorem tohoto obchodu je vláda USA. Americká armáda převáží z Afghánistánu opium na Kosovo do své základny Camp Bondsteel. Na Kosovu se pak opium zpracovává a drogy po té albánská narkomafie distribuuje do celé Evropy. Nejen pro Albánce, ale i pro americkou vládu, se tak jedná o ohromný zdroj příjmů. Navíc existují domněnky, že šíření drog v evropských zemích vyhovuje západním elitám i z politicko-společenských důvodů.

O co na Kosovu jde?

Někteří se možná ptají, proč vůbec došlo ke kosovskému konfliktu a proč západ toto území Srbům vyrval a vyhlásil zde svůj loutkový kvazi stát. Příčin je několik. Pro USA je kontrola Kosova zcela zásadní z geopolitických a strategických důvodů. Proto také Američané Kosovo obsadili a vytvořili z něj „nezávislý stát“. Kosovo je americkým satelitem, který je na Washingtonu závislý po všech stránkách. To je vidět v Kosovu na každém kroku. Všude jsou vyvěšeny americké vlajky a nápisy jako „Thank you NATO“. V hlavním městě Prištině dokonce stojí socha Billa Clintona v nadživotní velikosti a hlavní ulice jsou pojmenovány po předních západních politicích, např. Georgi Bushovi či Madlein Albrihtová a dalších.

V Kosovu se ostatně také nachází největší americká vojenská základna na světě mimo území USA, jedná se o již zmiňovaný Camp Bondsteel. Proč je právě Kosovo pro Washington tak důležité? Jednak se díky němu podařilo Američanům porazit nepoddajné Srby a ovládnout tak Balkán. Ten má přitom zásadní strategickou pozici, neboť spojuje Evropu s Asií. Dalším důvodem je pak oslabení ruského vlivu v regionu, neboť Srbsko je tradičně proruské a v neposlední řadě k důvodům patří také ohromné surovinové bohatství, které Kosovo skýtá.


Kříž, symbol Srbska a jeho křesťanské víry, hrdě se tyčí nad městem Kragujevac ve středním Srbsku.
Kříž, symbol Srbska a jeho křesťanské víry, hrdě se tyčí nad městem Kragujevac ve středním Srbsku.
 

Zajímavé postřehy z Kosova

Naším cílem je pochopitelně pomáhat všem lidem, kteří jsou na Kosovu ohroženi okupačním režimem a samozvanou vládou narkomafie a válečných zločinců z UČK. Proto podporujeme všechna nealbáncká etnika na Kosovu. Je třeba si totiž uvědomit, že oběťmi zločinů albánských teroristů nebyli jen Srbové nýbrž všichni nealbánci. V programu naší cesty bylo navštívit také Gorance. Jedná se o Srby muslimského vyznání, kteří jsou samozřejmě plně loajální Srbsku. I oni byli opakovaně obětí teroru albánských teroristů a dodnes jsou na Kosovu utlačováni. Proto jsme je chtěli také navštívit, ale nedostatek času nám to neumožnil.

Je třeba rovněž podotknout, že v kosovském konfliktu nejde v žádném případě o náboženství. Někteří lidé u nás vidí v tamním konfliktu jakýsi náboženský střet, jedná se však o zásadní omyl. Tamní konflikt je ryze etnický a rozhodně nelze tvrdit, že by v něm mělo zásadní roli náboženství, ať už islám či křesťanství. Albáncům totiž nejde o náboženství. Navíc, jak již bylo řečeno, zdaleka ne všichni kosovští Albánci jsou muslimové. Je mezi nimi i řada katolíků, dokonce i hlavní předák jejich boje za nezávislé Kosovo, Ibrahim Rugova, byl katolík.

Albánci žijící v samotné Albánii jsou pak téměř ze 40 % křesťany ať už katolického či pravoslavného vyznání. Na Kosovu jsou nealbáncká muslimská etnika jež byla a jsou zcela prosrbská. Cílem albánského teroru na Kosovu nebyli jen Srbové, ale také nealbánci muslimského vyznání.

Co se týče ničení srbských křesťanských chrámů a klášterů na Kosovu, Albánci to nedělají z náboženských důvodů. Ničí je neboť se jedná o srbské národní symboly. Dnes ostatně změnili taktiku, namísto zničení se snaží přivlastnit si srbské svatostánky a tvrdí, že se ve skutečnosti jedná o svatostánky či památky albánské, přičemž toto tvrzení je samozřejmě zcela lživé.



Zajímavý rozhovor s ředitelem základní školy Šarski odred, které jsme poskytli humanitární pomoc.
 

Shrnutí naší nesmírně úspěšné sbírky

Na závěr by se slušelo vše trochu shrnout. Začneme podle nás tím největším úspěchem. Během sbírky, která trvala něco málo přes dva měsíce a byla propagovaná výhradně pomocí internetu, se podařilo na české poměry vybrat dosud rekordní sumu, která činila 52 000,- Kč. Veliký dík patří i fanouškům brněnské Zbrojovky, kteří společně s boxerským klubem Brennen Boxing Club vybrali na 11 400,- Kč. Mimo jiné jste také přispěli jedním laptopem a ohromným množstvím dětských hraček a oblečení všeho druhu a velikostí. (Pro srovnání v první sbírce, která se konala, na jaře se podařilo vybrat 12 500,- Kč). Naše sbírka tak byla díky Vašim příspěvkům nesmírně úspěšná. Veliké množství vybraných finančních i materiálních příspěvků překonalo naše očekávání.

Italští aktivisté přispěli na humanitární pomoc částkou přesahujících 20 000,- Kč. Cifru, která mírně překročila 10 000,- Kč, věnoval na pomoc finský dobrovolník. Celkem se tedy vybralo okolo 82 000,- Kč (respektive 3 300 euro). Jak již bylo zmíněno výše, přivezlo se několik desítek kilogramů materiální pomoci, která byla rozdělena mezi navštívené rodiny. Materiální pomoci bylo tentokrát tolik, že jsme nebyli bohužel schopni všechny věci do Kosova přivést. To, co jsme nemohli odvézt, jsme prozatím odložili a příště, až pojedeme do Kosova, to vše Srbům jistě odvezeme. Poučili jsme se a pro příště si zařídíme dodávky, ve kterých budeme moct odvézt neomezeně velké množství humanitární pomoci. Je třeba také zmínit a především velmi ocenit také to, že jeden z Vás věnoval do sbírky dokonce i nový notebook.

Humanitární pomoc byla rozdělena následovně. Za 1 780 euro jsme nakoupili humanitární pomoc pro základní školu, konkrétně počítač, sportovní potřeby a velké množství školních pomůcek i knih pro žáky. Nezapomněli jsme ani na sladkosti pro děti. Dále každý žák od nás dostal nejméně jednu hračku. Pro dvanáctičlennou rodinu Radovana Stanojkoviće jsme nakoupili materiální pomoc za 600 euro a 200 euro jsme jí věnovali v hotovosti, devítičlenné rodině Vladeho Kocince jsme nakoupili materiální pomoc v hodnotě 400 eur a věnovali jsme jí 100 euro v hotovosti. Oběma rodinám jsme pak věnovali veliké množství materiální pomoci, kterou jsme shromáždili v ČR, jednalo se krom hraček především o velké množství oblečení. Podrobnosti o tom, jakou pomoc jsme rodinám nakoupili, se dozvíte ZDE a o škole pak ZDE. Válečný invalida Duško Pejak pak od nás dostal 220 euro.

Všem, kteří se na této akci jakýmkoli způsobem podíleli, patří ohromný dík a uznání. Věřte, že zorganizovat akci pro 34 evropských dobrovolníků a nakoupit a distribuovat pomoc, která přesahovala hodnotu 80 000,- Kč, nebylo rozhodně snadné. Přesto jsme to dokázali, ale bez Vás všech, kteří přiložili ruku k dílu a kteří věnovali finanční či materiální pomoc do sbírky, by to jistě nešlo. Ještě jednou mnohokrát děkujeme všem, kteří tuto misi finančně nebo materiálně podpořili. Bylo Vás tentokrát opravdu mnoho.

Závěr

Z posvátného srbského území Kosova a Metochije Vám všem máme vyřídit nespočet díků a pozdravů od lidí, se kterými jsme měli možnost mluvit či jim bezprostředně pomáhat. Pro ně samotné je obrovskou vzpruhou už jen to, že za nimi někdo váží tak velký kus cesty a zajímá se o jejich těžkou životní situaci. Humanitární pomoc je však pro ně také nesmírně důležitá, aby jim umožnila přežít v těžkých podmínkách, jimž jsou vystaveni na Kosovu.

Někteří z nás již byli v Kosovu podruhé a opět mohou s klidným srdcem říci, že my Češi bychom se přeci jen měli něco od našich srbských bratrů naučit. Je to především ohromná nezlomnost a vůle neustále se vzpírat a bojovat s nepřízní osudu a zvůlí globalistů, kteří si usmysleli, že tento hrdý národ ve středu Evropy zlomí. Právě proběhlé volby v samozvaném státu Kosovo však ukázaly, že Srbové se rozhodně nevzdali a rozhodně nejsou zlomení! A to přestože je vlastní vláda v Bělehradě den co den zrazuje. Srbové ale dobře vědí, že vláda vždy neznamená lid! Tak jako to ví i o českém lidu, který je z velké části proti tomuto zločinu, který byl na Srbech spáchán!

Přátelé, můžeme Vám slíbit, že s pomoci Srbů na Kosovu a Metochiji rozhodně nepřestaneme! V příštím roce opět chystáme další sbírku a další mise, které budou pomáhat potřebným! Pevně věříme, že v další sbírce současnou vybranou sumu hravě překonáme!

Kosovo i Metochije je SRBSKO!


Aktivisté EFSK v Kosovské Mitrovici, baště srbského odporu proti uloupení a okupaci Kosova.
Aktivisté EFSK v Kosovské Mitrovici, baště srbského odporu proti uloupení a okupaci Kosova.
 



Zde je poděkování dětí ze základní školy za pomoc i podporu. Poděkovali nám krásnou vlasteneckou písní „Oj Kosovo Kosovo“.
Čtěte také:

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metochije 2013 – 1. díl

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 2. díl – Podpora základní školy

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 3. díl – Podpora rodin s dětmi

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 4. díl – Návštěva srbských svatostánků a pomoc pro veterána.

Humanitární mise Kosovo a Metochije 2013 – 4. díl: návštěva srbských svatostánků a pomoc pro veterána

V předchozích dílech naší reportáže, jsme popsali humanitární pomoc, kterou jsme poskytli základní škole a chudým rodinám s množstvím dětí. V tomto závěrečném díle se dozvíte jak o humanitární pomoci, kterou jsme poskytli válečnému invalidovi Duško Pejakovi, tak o tom kolik finančních i materiálních prostředků jsme v rámci sbírky shromáždili. Rovněž shrneme celou naší misi.

 

Návštěva srbských svatostánků

Po rozloučení s rodinou Kocinců se celá naše výprava odebírá do místa našeho nocování, kde je pro nás připraven jako poděkování pozdní oběd od našich báječných hostitelů. Není ale mnoho času a tak všichni nasedáme do našich vyprázdněných automobilů a vydáváme se do dalšího srbského kláštera nedaleko Prištiny – do Gračanice. Bohužel opět dorážíme již za šera a tak stíháme jen rychlou prohlídku a prohození pár slov s místními řádovými sestrami. Gračanica patří k nejvýznamnějším srbským památkám, je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V době naší návštěvy se zde konala večerní mše. Na zdi kolem kláštera se nachází ostnatý drát jako ochrana před případnými útoky albánských extrémistů. Protože se však klášter nachází uprostřed srbské enklávy, není důvod, aby jej chránili vojáci či policisté, tak jako jiné srbské památky. Čas nám je však v patách a my ještě dnes chceme navštívit památník Gazimestan.

Jedná se o památník slavné kosovské bitvy z roku 1389, nejvýznamnější bitvy srbské historie. I tento monument je chráněn ostnatými dráty a hlídkou kosovské policie. Protože už byla tma, byl památník uzavřen. Policisté, kteří jej hlídali, byli Srbové. Když jsme jim vyprávěli, že jsme na Kosovu věnovali humanitární pomoc tamním Srbům, rozhodli se, že nás mimořádně pustí k památníku. S jedním z policistů jsme vedli zajímavý rozhovor o tom, jak se žije Srbům na Kosovu. Ačkoliv diskriminace Srbů pokračuje, nedochází dnes již naštěstí v jeho kraji k vraždám. Ovšem ještě před několika lety páchali Albánci běžně teror proti tamním Srbům. Policistův bratr byl Albánci zavražděn při práci na poli na počátku okupace. Byl veteránem, jako dobrovolník bojoval ve válce proti Chorvatsku. V době, kdy jej teroristé z UČK zavraždili, byl ovšem civilistou. Policista přitom přesně ví, kteří Albánci jeho bratra zavraždili, žijí jen nedaleko místa, kde pracuje a on je běžně potkává. V Kosovu se ovšem žádné spravedlnosti bohužel nedočká a vrazi jeho bratra zůstanou patrně nepotrestáni. Všechny zločiny páchané na Srbech jsou totiž v Kosovu beztrestné.


Klášter Gračanica.
Klášter Gračanica.
 

Rozloučení se srbskými přáteli na Kosovu

Večer se všichni scházíme v jednom malém hotelu v městečku Zvečane nedaleko Kosovské Mitrovice, kde nás čeká závěrečná noc na naší pouti v této úžasné části Srbska. Během večera se většina z nás ještě více seznamuje s našimi zahraničními kolegy. Někteří z nás si i vyměňují kontakty a pomalu plánují další akci tohoto typu. Navíc měl jeden z italských členů naší výpravy narozeniny, ty jsme společně vesele oslavili.

Druhý den ráno jsme se loučili s Dobroslavem Dobrićem, naším zdejším hostitelem a jedním z předních předáků kosovských Srbů. Ten nám na památku i jako poděkování věnoval řadu darů. Předákům a hlavním organizátorům naší mise věnoval několik knih, alba se srbskými vlasteneckými lidovými písněmi a tradičními epickými písněmi o srbských hrdinech (tzv. guslarske pesme), dále nám daroval vlajku Srbské radikální strany a prvotřídní místní víno. Všem členům naší výpravy věnoval propisky a několik malých ikon s pravoslavnými světci. My jsme Dobroslavu Dobrićovi darovali na oplátku několik českých piv.

Ráno opět vstáváme brzy a překvapením na závěr pak byla kapela, kterou pozval náš hostitel Dobroslav Dobrić, aby nám ráno po snídani hrála na rozloučenou. Jednalo se o lidovou dechovou kapelu, která nám hrála srbské vlastenecké a lidové písně. Když jsme odjížděli, hráli nám Marš na Drinu, nejslavnější srbský vojenský pochod. Jednalo se o krásný zážitek, při němž jsme mohli poznat tamní kulturu. Navíc se pro nás jednalo o ohromnou poctu, neboť v srbské kultuře je pozvání muziky, aby hrála pro hosty, považováno za neobyčejnou čest. Poté již vyrážíme do Kraljeva, kde už na nás čeká válečný veterán Duško. Menší část českých účastníků naší mise navštěvuje pravoslavnou mši a po té pokračuje do Bělehradu, kde se setkává se srbskými vlastenci.



Nejslavnější srbský válečný pochod z 1. světové války „Marš na Drinu“, který nám při odjezdu hrála na rozloučenou lidová kapela srbské dechovky. Jedná se pro nás o velikou poctu a čest.

Společné foto aktivistů EFSK před klášterem Gračanica.
Společné foto aktivistů EFSK před klášterem Gračanica.
 

Pomoc pro válečného invalidu Duško Pejaka

Hranici mezi Kosovem a centrálním Srbskem přejíždíme bez problému. Poté přijíždíme do města Kraljevo, které leží ve středním Srbsku. Zde navštěvujeme Duško Pejaka a jeho maminku. Duško Pejak je válečným invalidou. Jako dobrovolník bojoval v letech 1992-1995 ve válce v Bosně. Byl těžce zraněn a již 18 let je na vozíku, navíc neustále trpí bolestmi a dvakrát denně jej navštěvují zdravotní sestřičky, aby mu daly injekci proti bolestem. Pečuje o něj pouze jeho nemocná maminka, která má 75 let. Duško Pejak je nejen válečným hrdinou, ale udělal na nás velký dojem také svojí lidskostí a dobrotou. Podrobnosti o něm i jeho životním příběhu se můžete dočíst v tomto článku:

Duškovi jsme věnovali jednak dárkový balíček, ke kterému jsme připojili i dvě česká piva a pak 220 euro jako finanční pomoc. Ty jsou pro něj velmi potřebné, neboť z těchto peněz bude moci zaplatit drahé léky, které nutně potřebuje. Duško i jeho maminka měli z naší návštěvy ohromnou radost, šťastní byli už jen díky tomu, že jsme si na ně vzpomněli a navštívili je. I přesto, že žijí velmi skromně, připravili pro nás nejlepší pohoštění, jaké si mohli dovolit a věnovali nám jako pozornost rakiji, med a chléb, vše domácí a velmi dobré. Duškovi a jeho mamince jsme vyřídili pozdravy od čtenářů našeho webu a i oni všechny vřele pozdravují a velmi děkují za pomoc. Neměli jsme ale mnoho času a tak jsme brzy museli pokračovat dál.


Aktivisté EFSK a válečný invalida Duško Pejak - předávání pomoci.
Aktivisté EFSK a válečný invalida Duško Pejak – předávání pomoci.
 


Duško Pejak nám ukazuje fotografii na níž je on za války spolu s frontovými kamarády, Duško je zcela vlevo.
Duško Pejak nám ukazuje fotografii na níž je on za války spolu s frontovými kamarády, Duško je zcela vlevo.
 

Naší další zastávkou byl Bělehrad, zde jsme ještě jednou na chvíli navštívili naše kamarády ze Srbské radikální strany v jejich sídle. Rozloučili jsme se ještě se zahraničními členy naší mise a pak jsme pokračovali v cestě domů. Do České republiky jsme dorazili v brzkých ranních hodinách.

V následujícím závěrečném díle naší reportáže se můžete těšit na shrnutí našich dojmů z Kosova a aktuální zprávy o tamní situaci. Samozřejmě zde uvedeme také informace o tom kolik finanční a materiální pomoci jsme přesně vybrali a kolik humanitární pomoci shromáždili také zahraniční účastníci mise včetně informací o tom, jak byla veškerá pomoc rozdělena mezi příjemce. Tento závěčný díl vyjde již brzy v následujících dnech.


DČeští aktivisté EFSK před památníkem kosovské bitvy na Gazimestánu.
Čeští aktivisté EFSK před památníkem kosovské bitvy na Gazimestánu.
 

Čtěte také:

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metochije 2013 – 1. díl

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 2. díl

 

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 3. díl 

 

Srbové i přes brutální nátlak bojkotovali opakované kosovské volby

Před nedávnem jsme Vás informovali o komunálních volbách na Kosovu, jež představují aktuálně největší problém v tomto jihosrbském regionu. Jejich cílem je zlikvidovat srbskou samosprávu, kterou až doposud Srbové měli v enklávách, které nadále na Kosovu obývají. Nejnapjatější je přitom situace na severu Kosova. Zde leží čtyři okresy, jež jsou obývané kompaktně Srby a nejsou pod kontrolou kosovské narko-vlády. Právě komunální volby, jež se zde konaly 3. listopadu, to měly změnit. Organizovala je kosovská vláda a tak zastupitelstvo i starostové, zvolení v těchto volbách, budou podřízení kosovské vládě a budou fungovat v rámci institucí tzv. „nezávislého Kosova“. Srbové by svou účastí na těchto volbách v podstatě legalizovali „nezávislost“ Kosova.

Proto Srbové na severu Kosova tyto volby masově bojkotovali a to i přes zdrcující propagandu a tlak. Ten na ně vyvíjely nejen západní okupační síly a kosovská vláda, ale také samotná srbská vláda, která je prozápadní a na nátlak EU a USA v podstatě zrazuje své občany na Kosovu. Informace o těchto událostech jsme vám přinesli v těchto článcích: Odpor Srbů proti kosovským volbám a Srbské vítězství v boji o Kosovo: Úspěšný bojkot kosovských voleb.

Plány západu tak byly překaženy, neboť v Kosovské Mitrovici, jež je centrem srbských okresů na severu Kosova, dosáhla volební účast pouhých 2 %. Proto prozápadní bělehradská vláda vyslala své policisty v civilu a kuklách, aby zaútočili na volební místnosti v Kosovské Mitrovici. Z útoku následně obvinila srbské vlastence, kteří propagovali bojkot voleb. Zároveň se stal tento útok záminkou pro opakování voleb v Kosovské Mitrovici.

Tentokrát vyvinula prozápadní srbská vláda na své občany na severu Kosova ještě mnohem brutálnější tlak, ve snaze přinutit je, aby se zúčastnili voleb. Vrcholem bylo prohlášení předsedy srbské vlády Ivice Dačiće. Ten řekl, že pokud se Srbové v Kosovské Mitrovici nebudou účastnit opakovaných kosovských voleb, pak od nich dá bělehradská vláda ruce pryč, přestane je jakkoliv podporovat a vydá je na milost a nemilost kosovským Albáncům. Většina Srbů na severu Kosova je přitom existenčně závislá na srbské vládě. Ta totiž vytváří velkou část tamních pracovních míst. I přesto je ale v oblasti ohromná nezaměstnanost a tak je ohromné množství tamních Srbů závislé na sociální pomoci, kterou dostává od bělehradské vlády.

Prozápadní premiér Dačić rovněž prohlásil, že Srbsko neobětuje svou budoucnost kvůli 10 000 Srbů, kteří žijí v Kosovské Mitrovici. Tou budoucností měl na mysli vstup Srbska do EU. Jinými slovy tak řekl, že prozápadní srbská vláda raději zradí 10 000 svých občanů a vzdá se jich, jen proto, aby Srbsko vstoupilo do EU. Dokonce bylo Srbům vyhrožováno novými etnickými čistkami. Bylo oznámeno, že pokud Srbové nepůjdou k volbám, pak možná Albánci spáchají rozsáhlou etnickou čistku, vyženou Srby ze severu Kosova a mnohé z nich dokonce povraždí. Ani tyto hrůzné výhrůžky ovšem Srby nepřinutili k účasti na volbách.

volby
Kosovská Mitrovice obsazená po zuby ozbrojenýmí vojáky a policisty v době opakovaných voleb 17. listopadu

Velká část Srbů na severu Kosova je zaměstnána v tamních srbských úřadech, školách či nemocnicích i ve státních podnicích. Navíc jak již bylo řečeno, nezaměstnanost je zde ohromná a tak je řada lidí závislá na podpoře, kterou dostává od bělehradské vlády. Toho prozápadní vláda zneužila. Zaměstnancům všech těchto státních institucí a podniků, bylo nařízeno, že musejí jít kolektivně i s rodinami pod dohledem svých nadřízených k volbám, pokud by odmítli, přijdou o práci.

Stejně tak bylo vyhrožováno i řadě lidí závislých na sociálních dávkách, že o ně přijdou, pokud nepůjdou k volbám. Dokonce bylo některým lidem přímo nařizováno, koho mají volit. Vyhrožováno bylo dokonce i jedné těhotné ženě, že přijde o mateřskou, pokud nepůjde k volbám. Přitom jí bylo rovnou přikázáno, koho musí volit. Tlak byl vyvíjen i na studenty univerzity v Kosovské Mitrovici. Těm z nich, kteří bydlí na kolejích, bylo oznámeno, že se budou muset z kolejí vystěhovat, pokud nepůjdou volit. V Kosovské Mitrovici také došlo k zatčení srbského novináře Ivana Maksimoviće a jeho manželky Sanji a to jen proto, že nesouhlasili s kosovskými volbami a nebáli se propagovat jejich bojkot.

Tento brutální tlak, však někdy nabyl přímo i násilnou podobu. Dvěma Srbům, kteří odmítali jít k volbám, byla neznámými útočníky zapálena auta. Dále byli dva zaměstnanci jednoho státního podniku, kteří odmítli příkaz jít volit, brutálně zbyti ochrankou jednoho z tamních kolaborantských politiků a museli být s těžkým ublížením na zdraví převezeni do nemocnice.


Takto vypadaly opakované volby v Kosovské Mitrovici 17. listopadu

Volby se konaly v neděli 17. listopadu. Celá Kosovská Mitrovice byla obsazena ohromným množstvím po zuby ozbrojených příslušníků západních okupačních sil i kosovské policie. Dále zde bylo také množství policistů a agentů srbské prozápadní vlády v civilu, kteří měli na tamní Srby rovněž vyvíjet tlak. Jakákoliv propagace bojkotu voleb byla zcela znemožněna.

I přes veškerý brutální tlak i výhružky ovšem Srbové na sevru Kosova prokázali svou nezdolnost a opět volby bojkotovaly. Pravda, volební účast byla sice díky brutálnímu nátlaku a výhružkám mnohem vyšší než 3. listopadu a dosáhla 20%. I přesto ale jasná většina Srbů volby bojkotovala. Tato žalostná volební účast však západu, Bělehradu i kosovské vládě stačí k tomu, aby byly tyto volby uznány za legitimní. Srbové ze severu Kosova však na sebe můžou být hrdí, že odolali masivnímu tlaku a bojkotem voleb jasně dokázali, že za každou cenu chtějí zůstat součástí Srbska.

Na závěr ještě dodejme, že v době konání voleb došlo v Kosovské Mitrovici ke dvěma menším zemětřesením. Jednalo se však naštěstí o velmi drobná zemětřesení a tak naštěstí nenapáchala žádné škody. Srbové, si tato zemětřesení vykládají jako projev Božího hněvu na zrádce, kteří spolupracují s USA, EU a kosovsko-albánskou vládou. Dle nich Bůh tímto způsobem upozornil Srby, aby bojkotovali kosovské volby.

 

Čtěte také:

Odpor Srbů proti kosovským volbám

Srbské vítězství v boji o Kosovo: Úspěšný bojkot kosovských voleb.

 

Zdroje:

http://facebookreporter.org/%D0%BE%D1%82%D0%B5%D1%82%D0%BE-%D0%BA%D0%BE%D1%81%D0%BE%D0%B2%D0%BE-%D1%88%D0%B8%D0%BF%D1%82%D0%B0%D1%80%D1%81%D0%BA%D0%B8-%D0%B8%D0%B7%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%B8-%D0%BF%D0%BE-%D1%88%D0%B8%D0%BF%D1%82-2/

http://zavetnici.rs/index.php/saopstenja/220-2013-11-17-21-54-46

http://www.vesti-online.com/Vesti/Srbija/360624/Dva-zemljotresa-u-Kosovskoj-Mitrovici

http://www.obraz.rs/nevidjeni-pritisci-u-kosovskoj-mitrovici/

http://www.vozd.in.rs/351_politika.html
http://srbinaokup.info/?p=20479

Odpor Srbů proti kosovským volbám

Dne 3. listopadu se mají na Kosovu a Metohiji konat komunální volby. Ty představují pro další osud Srbů na Kosovu zcela přelomovou a zásadní událost. Srbové na Kosovu až dosud volili svou okresní a obecní samosprávu v rámci srbských voleb a srbské instituce na Kosovu tak fungovaly v rámci srbských zákonů a odmítaly se podřídit nezávislému Kosovu. Na nátlak EU a USA ovšem prozápadní srbská vláda podepsala dohodu o „normalizaci“ vztahů s pseudostátem Kosovo.

Na jejím základě se budou kosovské komunální volby konat také v srbských enklávách. To ovšem znamená, že srbské enklávy na Kosovu (jejichž nová samospráva vzejde z kosovských a nikoliv srbských voleb) se budou muset podřídit kosovsko-albánské vládě a srbské instituce na Kosovu zaniknou. Účast Srbů na těchto volbách by dala legitimitu „nezávislému Kosovu“. Vláda v Prištině by mohla tvrdit, že Srbové na Kosovu svou účastí vyslovili souhlas s nezávislým Kosovem a navíc se tak zbaví srbských samospráv a institucí, které se jí odmítají podřídit.

Pro kolaborantskou srbskou vládu by účast Srbů na kosovských volbách znamenala alibi, díky kterému by mohla říct: „vidíte, sami Srbové na Kosovu souhlasí s nezávislostí Kosova, tak není důvod, abychom mi nadále odmítali uznat nezávislé Kosovo“. Srbové na Kosovu chtějí právě z těchto důvodů tyto volby bojkotovat.

To je důvod, proč v poslední době v Kosovské Mitrovici tak často vybuchují bomby, jedná se o způsob jak zastrašit tamní Srby a přinutit je k poslušnosti. V souvislosti s tím došlo i k posílení západních okupačních sil v oblasti. S tím také souvisí nedávný útok na příslušníky mezinárodní mise EULEX, při němž neznámí pachatelé zavraždili jednoho litevského a zranili jednoho českého vojáka. S tímto zastrašováním Srbů souvisí také převelení elitní zpravodajsko-průzkumné brigády americké armády, která byla letos na jaře přesunuta z Afghánistánu právě do Kosova.

Kolaborantská srbská vláda lže svým občanům a označuje volby za „statutárně neutrální“ což je nesmysl. Snaží se Srby na Kosovu přinutit, aby se tamních voleb účastnili. Toho vláda dosahuje např. tím, že vyhrožuje lidem, že je vyhodí z práce ze státních institucí a podniků, pokud nepůjdou volit.

Celý sever Kosova, jenž je nadále kompaktně obýván Srby a jenž navíc dosud není podřízen vládě narko státu Kosovo, je však vyzdoben srbskými vlajkami a transparenty, které vyzývají, aby lidé bojkotovali blížící se kosovské volby. Kosovská policie sahá občas k represím proti tamním Srbům, šikanovala je a některé z nich zatkla s cílem co nejvíce zastrašit Srby a zlomit jejich odpor.

Srbové se však nedají. V posledních dnech došlo na severu Kosova k řadě demonstrací a veřejných shromáždění, zaměřených proti volbám a vyzývajících k jejich bojkotu. Včera se konal velký protestní koncert proti volbám a na podporu jejich bojkotu. Vystoupili na něm známí vlastenečtí zpěváci v čele s velmi populárním Ribljou Čorbou. Před několika dny Srbové očistili celou Kosovskou Mitrovici, centrum severu Kosova, od všech předvolebních plakátů a bilboardů, všechny je strhli a vyhodili. Těchto akcí se účastnily tisíce lidí. Media ovšem o akcích odporu proti volbám mlčí a neinformují o nich.

 


Video z akce očištění Kosovské Mitrovice od předvolebních plakátů a bilboardů, cílem je podpora bojkotu nelegitimních kosovských voleb

Dále na svou obranu vyhlásili Srbové na severu Kosova vlastní parlament, který ovšem srbská vláda odmítá uznat. Vládě přitom vůbec nevadí, že svými kroky vedoucími k uznání nezávislosti Kosova porušuje srbskou ústavu v níž jasně stojí, že Kosovo je neoddělitelnou součástí Srbska. Bohužel ani srbský ústavní soud nereaguje. Režim zašel dokonce tak daleko, že když dva funkcionáři vládní Srbské pokrokové strany prohlásili, že souhlasí s bojkotem kosovských voleb, byli za to ihned ze strany vyloučení. Jak je vidět projevy opravdového vlastenectví prozápadní režim netoleruje.

Také v Bělehradě srbští vlastenci demonstrovali proti kosovským volbám. V čele tohoto odporu stojí především Srbská radikální strana, jejíž předáci na Kosovu jsou hlavními vyzyvateli k bojkotu voleb. Jsou to především Zvonko Mihajlović a Dobroslav Dobrić, kteří byli našimi hlavními hostiteli v Kosovu během naší humanitární mise.

Bohužel mediální propaganda je zcela na straně režimu a media tak neustále šíří mezi lidmi lži a přesvědčují Srby na Kosovu, aby šli volit. Jak hrozná je tato propaganda ilustruje případ prozápadní srbské (americkým miliardářem Sorošem vlastněné) televize B 92, která zprávy z Kosova zařazuje do rubriky zpráv ze světa, nikoliv z domova. Stejně tak na kosovské Srby výhružkami i dalším tlakem působí také prozápadní srbská vláda.

Nejhůř jsou na tom Srbové v izolovaných enklávách v jižní části Kosova, na ně je vyvíjen největší tlak, a protože žijí v relativně malých enklávách, navíc obklopeni Albánci a také okupační mocí, pak nemají mnoho možností jak čelit danému tlaku. Srbové však nejsou zcela osamoceni, podporuje je ruská vláda, která oznámila, že odmítne uznat kosovské volby. K bojkotu voleb vyzvali Srby také někteří přední biskupové a metropolité Srbské pravoslavné církve. Doufejme, že přece jen co nejvíce Srbů odolá nátlaku a bude bojkotovat kosovské volby, aby tak ochránili to, co stále ještě zbývá ze srbského Kosova.

Koncert na podporu bojkotu voleb v Kosovské Mitrovici

Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metochije 2013 – 1. díl

28.10. 2013

Autor: Redakce EFSK

Po více jak pěti měsících se čeští vlastenci, tentokrát v rámci nově vzniklé Evropské fronty solidarity pro Kosovo, vydali opět do tohoto překrásného kousku uloupené srbské země. Podzimní humanitární akce tentokrát nabyla mezinárodního charakteru, jelikož se akce zúčastnili i aktivisté z Itálie, Francie, Finska a dokonce i Brazílie. Celou akci organizovala Evropská fronta solidarity pro Kosovo společně s humanitární organizací SOL.ID. Češi shromáždili výraznou část humanitární pomoci pro Srby na Kosovu. Účast lidí z dalších zemí však byla velmi důležitá, neboť jim může ukázat cestu jak pomáhat Srbům na Kosovu a okruh lidí, kteří podporují srbské Kosovo se tak rozšíří v řadě různých zemí. Výzva s prosbou o přispění na akci byla společně s grafikou vyvěšena na různých internetových stránkách s dostatečným předstihem. A potvrdilo se, že to byla dobrá volba.

Samotná Evropská fronta solidarity pro Kosovo byla založena již v červnu letošního roku. V srpnu byla oficiálně vyhlášena sbírka na podzimní humanitární pomoc a pomalu se rozjela její propagace. První naší velkou akcí byla návštěva delegace Srbské radikální strany v Praze, kterou tvořili vrcholní srbští politici. Delegace této strany, jež je hlavní politickou silou v Srbsku, která brání srbské Kosovo, pobývala v naší vlasti několik dní. Právě my jsme byli jejími hostiteli v Praze. Uspořádali jsme zde veřejnou přednášku, na níž členové této delegace vystoupili, viz ZDE. Přednášku můžete zhlédnout ZDE, nebo také ZDE a ZDE. I na této akci jsme vybírali prostředky na naši sbírku. Delegace Srbské radikální strany vystoupila také na manifestaci českých nacionalistů organizované k poctě sv. Václava a také na přednášce Červenobílích v Brně. Na obou těchto akcích se rovněž vybírali finanční prostředky. Krom finančních příspěvků se shromažďovala také materiální pomoc, především oblečení a hračky.

Celá naše mise byla pečlivě plánována týdny dopředu. Na cestu jsme vyrazili v polovině října. Z České republiky se nakonec vypravují tři automobily plné humanitární pomoci a 17 odhodlaných dobrovolníků, kteří chtějí za každou cenu alespoň o trochu zlepšit situaci některých Srbů na Kosovu a Metochiji. Naše auta takřka praskají ve švech. Značnou část materiální pomoci jsme bohužel museli nechat doma, jelikož pro ní jednoduše nebylo místo. Do aut jsme tedy naložili ty nejpotřebnější a nejhezčí věci a vyrazili jsme směr Bělehrad. Materiální pomoc, kterou se nám nepodařilo odvézt, přepravíme do Kosova během příští mise, tentokrát ovšem zajistíme, abychom mohli do Kosova převézt neomezené množství humanitární pomoci.

 

Bělehrad, setkání s předními srbskými politiky a naše první aktivity

V brzkých ranních hodinách přijíždíme do srbské metropole, kde na nás už čekají přátelé ze Srbské radikální strany (SRS, informace o ní ZDE a ZDE a ZDE), kteří nám tentokrát s celou organizací naší mise značně pomáhají. Pro řidiče našich vozů je připraveno přespání v bytě jednoho z našich přátel a i zbytek posádky si může oddychnout v sídle strany. Po nutném odpočinku se postupně vydáváme poznávat krásy města na soutoku Dunaje a Sávy. Postupně se všichni setkáváme v jedné tradiční srbské hospůdce v centru, kde se dozvídáme detaily našeho večerního programu.

V podvečer se všichni včetně našich kamarádů ze zahraničí, kteří mezitím také dorazili, scházíme ve stranickém sídle SRS v centru města odkud společně vyrážíme do již připraveného sálu bělehradské radnice, ve kterém se bude konat konference pořádáná mládeží SRS. Konference se koná pod názvem: „Evropští antiglobalisté za srbské Kosovo a Metochiji“. Aktivisté SRS v rámci propagace celé akce rozdávali několik dní letáky v centru Bělehradu i na tamních vysokých školách. Sál je stylově vyzdoben vlajkami všech zúčastněných zemí a pomalu se zaplňuje stovkami příchozích Srbů. Jakmile sál zaplní téměř 400 posluchačů, konference pomalu začne. Nejprve na počest zahraničních hostů znějí české a italské lidové vlastenecké písně. Každý Čech jistě pocítil velikou hrdost, když slyšel v Bělehradě znít krásné vlastenecké písně svého lidu. Jednalo se o tradiční sokolské písně („Lví silou“ a „Spějme dál„). Po té následují srbské vlastenecké lidové písně a jejich sborový zpěv, včetně hymny SRS, jedná se o velmi působivý zážitek.

Po hudebním úvodu jsou všichni zúčastnění uvítáni příjemnou moderátorkou, která uvede prvního řečníka, jímž je český aktivista Patrik Vondrák. Patrikova řeč se nese v duchu zdůrazňování vzájemné propojenosti a přátelství českého a srbského národa napříč staletou historií. Taktéž dojde na tak ožehavá témata jako je nebezpečí globalizace či případný vstup Srbska do EU, před kterým Patrik důrazně varuje. Toto varování se nezakládá pouze na prázdných frázích, ale je doplněno mnoha příklady a statistikami samotné EU, která není nic jiného než jen ekonomický projekt nejmocnějších. Během projevu se českému nacionalistovi dostává hned několikanásobného potlesku. Celý projev je zakončen výzvou v srbštině, při které není dle nás překladu třeba: „Dragi prijatelji, mi u EU ne živimo u demokratskom ni ti u slobodnom društvu. Branite svoju slobodu! Branite svoj suverenitet! Branite svoje vrednosti! Branite svoju teritoriju! Kosovo je Srbija!“ Závěr projevu byl odměněn bouřlivým aplausem. Celý projev si můžete přečíst ZDE.

Po českém řečníkovi přichází na řadu dvojice italských aktivistů Matteo Caponetti za EFSK a Guglielmo Casalini za organizaci SOL.ID Oba dva projevy se nesly v duchu a důrazu na zachování jedinečnosti identity každého národa a nezpochybnitelném právu Srbska na svoji kulturní kolébku – Kosovo a Metochiji. Matteo mluvil v prvé řadě o Kosovu a svůj emotivní projev zakončil zvoláním, že chce zemřít za srbské Kosovo, což Srby nesmírně nadchlo a odměnili jej tudíž bouřlivým potleskem. Guglielmo mluvil, vedle Kosova, především o aktivitách SOL.ID v dalších zemích, o podpoře Sýrie a Bašára Assada a o humanitární pomoci, kterou poskytují různým etnikům v Africe či Asii. Všechny cizojazyčné projevy byly v sále simultánně překládány do srbštiny. Jako poslední se slova chopil zástupce předsedy SRS Nemanja Šarović. Ten vede stranu v době, kdy je její předseda Vojislav Šešelj již téměř 11 let protiprávně vězněn v Haagu a to bez jediného rozsudku. Obviněn je přitom jen z tzv. „verbálního deliktu“. Nemanja Šarović nám v prvé řadě poděkoval za pomoc, kterou poskytujeme Srbům. Dále zdůraznil, že z Evropy přicházelo do Srbska dosud jen zlo, které ničilo Srby, ale že my jsme Srbům ukázali, že Evropa není jen špatná a že obyčejní lidé nesouhlasí se zločiny svých vlád. Celou konferenci můžete shlédnout ZDE. Krátká videa z konference pak můžete shlédnout ZDE a ZDE. Fotogalerii z konference si můžete prohlédnout ZDE.

Při této příležitosti jsme měli možnost setkat se a seznámit se s řadou významných osobností. Krom již zmiňovaného Nemanji Šaroviće jsme se setkali také s místopředsedou SRS Zoranem Krasićem, jenž byl naším hostem v Praze a seznámili jsme se s Alexandrem Šešeljem, synem vězněného předsedy SRS Vojislava Šešelje. Vedle nich jsme se setkali s řadou dalších vysokých funkcionářů SRS.

Tato pro nás grandiózní akce mládeže SRS ohromila jak nás tak i všechny zahraniční účastníky mise EFSK. Pořádání konferencí v obdobném měřítku zůstává zatím pro vlastence z evropských zemí bohužel jen hudbou budoucnosti. Po skončení konference, které se zúčastnilo odhadem na 400 lidí různých věkových kategorií je pro nás v sídle SRS přichystána večeře, na hostině nechybí řada srbských specialit. Srbové nám tak opět ukazují svou nám již známou nesmírnou pohostinnost. Není však mnoho času na zbytečné oslavy. Cíl naší cesty byl jiný! Proto už ve dvě hodiny ráno konvoj pěti automobilů vyráží směr Kosovská Mitrovice. K našim autům se totiž přidaly dva minibusy s celkem dvanácti Italy, dvěma Francouzi, jedním Finem, jedním Brazilcem a jedním srbským překladatelem. Naše výprava tak byla konečně kompletní.

Příjezd do Kosova

K hranicím tohoto pseudo státu dorážíme časně ráno. Na hranicích nepotkáváme žádné Albánce, ale pouze Srby a příslušníky tzv. Eulexu, zde přesněji řečeno Němce, kteří kontrolují naše pasy. Vše se obchází bez jakýchkoli komplikací a my kolem osmé hodiny ráno dorážíme do Kosovské Mitrovice, kde na nás čekají přátelé ze SRS. Již z minulé cesty víme, že toto město je rozděleno řekou Ibar na albánskou a srbskou část. Na mostech jsou postaveny barikády a hlídkují zde vojáci KFOR. Srbská část je na první pohled daleko chudší. Nenajdete zde žádné velké obchody či naleštěné výlohy tak jako v albánské části, kde je dokonce rekonstruována mešita za přispění EU. Nenajdete tam ani obchody globálního rozměru, které se ovšem do albánské části již dostaly.

Po příjezdu nás uvítal a se vším nám pomáhal Dobroslav Dobrić. Ten je předsedou tamní krajské organizace SRS. Jedná se o jednoho z hlavních předáků kosovských Srbů. V letech 1997-2000 byl poslancem srbského parlamentu. V letech 2008-2012 byl předsedou okresního zastupitelstva v okresu Zvečane. V současnosti je zástupcem předsedy parlamentu kosovských Srbů, který tamní Srbové vyhlásili na svou obranu, před narkostátem Kosovo. Nejvíce se však náš hostitel vyznamenal před dvěma lety. Tehdy se Srbové na severu Kosova vzepřeli tlaku mezinárodních okupantů, kteří je chtěli integrovat do tzv. „nezávislého Kosova“. Na svou obranu postavili Srbové barikády a téměř tři čtvrtě roku hrdinsky odolávali útokům po zuby ozbrojených vojáků KFOR, přičemž na odpor se Srbové stavěli většinou pasivní rezistencí. V čele srbských barikádníků stál tehdy právě Dobroslav Dobrić.

V Kosovské Mitrovici na nás čeká i místní televize, která se o naší humanitární misi chystá natočit reportáž. Proběhnou tedy dva krátké rozhovory s Patrikem Vondrákem a Mattem Caponettim jakožto se zástupci EFSK. Rozhovor můžete zhlédnout ZDE. Následně je už čas na menší občerstvení a tak nás srbští přátelé vedou do menší kavárny, kde většina z nás doplňuje potřebné síly srbskými specialitami. V kavárně se dozvídáme, že večer před naším příjezdem ve městě vybouchla další bomba, která tentokrát zničila několik výloh. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Jednalo se již o třetí bombu, která v daném týdnu ve městě explodovala. Právě v této době v Kosovu rostlo napětí. 3. listopadu se totiž mají konat kosovské komunální volby.

Srbové na Kosovu až dosud volili svou okresní a obecní samosprávu v rámci srbských voleb a srbské instituce na Kosovu tak fungovaly v rámci srbských zákonů a odmítaly se podřídit nezávislému Kosovu. Na nátlak EU i prozápadní srbské vlády teď ovšem musejí kosovští Srbové volit své zastupitele v nadcházejících kosovských volbách. To ovšem znamená, že srbské enklávy na Kosovu se budou muset podřídit kosovsko-albánské vládě a srbské instituce na Kosovu zaniknou. Srbští vlastenci proto chtějí tyto volby bojkotovat. To je důvod, proč v poslední době v Kosovské Mitrovici tak často vybuchují bomby, jedná se o způsob jak zastrašit tamní Srby a přinutit je k poslušnosti. V souvislosti s tím došlo i k posílení západních okupačních sil v oblasti. Celé město je však vyzdobeno srbskými vlajkami a transparenty, které vyzývají, aby lidé bojkotovali blížící se kosovské volby. Dodáme, že jen pár dní po našem odjezdu, zahájila kosovská policie represe proti tamním Srbům, šikanovala je a řadu jich zatkla s cílem co nejvíce zastrašit Srby a zlomit jejich odpor. Rovněž jednotky KFOR zahájily v oblasti manévry s cílem zastrašit Srby.

V Kosovské Mitrovici končí první díl naší reportáže. Již brzy zveřejníme druhý díl a v něm se dozvíte informace o srbské enklávě Štrpce na jihu Kosova, v níž jsme pomáhali a především pak podrobnosti o základní škole a rodinách, kterým jsme díky Vaším příspěvkům poskytli tolik potřebnou humanitární pomoc.