dos-ovk

21.8.2013

Ve druhém díle našeho článku o vyhánění Srbů z Kosova se budeme věnovat událostem od počátku 20. století až po naši současnost. Dozvíme se, jak se v průběhu desetiletí podařilo Albáncům s podporou západních velmocí téměř etnicky vyčistit Kosovo a Metohiji od Srbů. Rovněž se budeme věnovat zločinům, jichž se albánští extrémisté na Srbech dopustili.

Britský novinář Henry Brailsford odhadl, že dvě třetiny kosovsko-metohijské populace tvoří Albánci a zbytek Srbové. O nejhustěji obydlených oblastech Djakovici a Peći bylo uvedeno, že se zde nachází 20 000 až 25 000 albánských hospodářství a asi 5 000 srbských hospodářství. Mapa Alfreda Steada z roku 1909 ukazuje, že podobný počet Srbů a Albánců žije na území celého Kosova a Metohije.

Německý vědec Gustav Weigand udává následující statistické údaje z Kosova a Metohije, jež nám dávají informace o národnostním složení obyvatel Kosova před rokem 1912.

oblast Priština: Аlbánci – 67%, Srbové – 30%
оblast Prizren: Аlbánci – 63%, Srbové – 36%
oblast Vučitrn: Albánci – 90%, Srbové – 10%
оblast Uroševac: Аlbánci – 70%, Srbové – 30%
оblast Gnjilane: Albánci – 75%, Srbové – 23%
оblast Kosovská Mitrovica: Srbové – 60%, 40% Albánci
Oblast Djakovica byla dle údajů Weiganda charakterizována jako téměř čistě albánská.

Struktura obyvatel Kosova a Metohije se výrazně změnila ve 20. století. Jak již bylo řečeno, roku 1912 srbská armáda osvobodila Kosovo a Metohiji a po 500 let trvající turecké nadvládě se tato odvěká srbská země stala opět součástí srbského státu. Krátce po té však bylo Kosovo za první světové války okupováno Rakouko-uherskem. Albánci tehdy podporovali rakouské okupanty a s jejich podporou pronásledovali a utlačovali tamní Srby.

Srbská akademie věd a umění a její významný člen Vaso Čubrilović, připravili ve 30. letech dokument pod názvem „Vystěhování Albánců“, což bylo v plném souladu s tehdejší politikou výměny obyvatelstva, jež se praktikovala na Balkáně. K realizaci tohoto projektu však nikdy nedošlo.

Během 20. století byla oblast Kosova a Metohije opakovaně cílem migrace buď Srbů, nebo Albánců, s cílem integrovat danou oblast do srbského nebo albánského etnického prostoru. Kosovo a Metohije se staly cílem tří velkých kolonizačních vln. První z nich byla srbská a došlo k ní v době královské Jugoslávie. V letech 1919-1941 se do Kosova a Metochije přistěhovalo na 60 000 až 65 000 Srbů, jež měli zvrátit výsledky albánských a tureckých etnických čistek, k nimž docházelo před rokem 1912.

V průběhu druhé světové války bylo Kosovo a Metochije kolonizováno Albánci. Těch se zde usadilo 150 000 až 200 000. Tuto kolonizaci organizovala vláda tzv. Velké Albánie, jež byla tehdy vytvořena s požehnáním Itálie a Německa. Původně byla v personální unii s Itálií, roku 1943 jí pak Německo udělilo formální „nezávislost“.

Navíc Albánci za druhé světové války opět páchali genocidu na srbském obyvatelstvu. Na 10 000 srbských civilistů povraždili a 70 000 Srbů z Kosova vyhnali. Na straně sil Osy bojovala dokonce i albánská divize wafen SS Skandenberg. Albánský teror vůči Srbům byl natolik strašný, že dokonce i němečtí okupanti museli v některých případech zasáhnout, aby ochránili srbské civilisty, podobně jako to dnes někdy dělají okupační síly KFOR. Po osvobození v roce 1944 nový komunistický režim ponechal všechny albánské kolonisty v Kosovu a dokonce zabránil srbským uprchlíkům v návratu do Kosova.

Další kolonizační vlna byla opět albánská. Došlo k ní v letech 1945-1956 a byla tentokrát organizována jugoslávským komunistickým režimem. Během ní se z Albánie do Kosova přistěhovalo na 40 000 Albánců. Josip Broz Tito udělil Kosovu autonomii. Srbové na Kosovu a Metohiji byli od té doby v podřízeném postavení až do příchodu Slobodana Miloševiće k moci. Před tím žili Srbové na Kosovu a Metohiji ve strachu, byli šikanováni na každém kroku a bez přehánění lze říct, že jejich životy byly ohroženy. Kvůli tomuto albánskému útisku odešly z Kosova další desetitisíce Srbů.

Po západem vyvolaném a podporovaném povstání UCK (tzv. Kosovské osvobozenecké armády) a následném bombardování NATO bylo Kosovo v roce 1999 obsazeno vojsky USA a jejich spojenců. Následovala další vlna etnických čistek a pogromů namířených proti všem nealbáncům a z Kosova byly vyhnány desítky tisíc Srbů.

Jak vidíme z výše uvedených údajů, vyrvání Kosova a Metohije Srbsku nezačalo včera, nýbrž již celá dvě století probíhá systematické utlačování a vyhánění Srbů z Kosova. Silné Srbsko představovalo vždy hrozbu pro západní mocnosti. Ty se snaží Srby systematicky ničit již velmi dlouhou dobu.

Na základě výše uvedených údajů tak vidíme, že v oblasti Kosova a Metohije žilo v roce 1871 na 64 % Srbů, oproti tomu dnes zde žije pouhých 5 % Srbů. Obdobnou systematickou genocidu vedli proti Srbům Chorvaté na území Dalmácie, Slavonie a Srbské Krajiny. Původně, ještě před druhou světovou válkou, tvořili Srbové v těchto regionech velkou většinu obyvatelstva. Dnes je většina těchto oblastí od Srbů etnicky vyčištěna. Toto jsou fakta, na něž je třeba upozorňovat a která je třeba si pamatovat, abychom věděli, komu právem náleží Kosovo a Metohije i další sporné oblasti na území bývalé Jugoslávie.

Zdroje:

http://www.srbel.net/2012/07/08/kako-su-srbi-nestajali-sa-kosova-i-metohije/

http://srbin.info/2013/07/kako-su-srbi-nestajali-sa-kosova-i-metohijetabele-statistika/