atentat_u_sarajevua

30.8. 2013

Před nedávnem jsme si připoměli 99. výročí vypuknutí první světové války. Tato válka začala útokem Rakousko-uherska na Srbsko a jako záminka posloužil sarajevský atentát. Hrdinská obranna Srbů během této války patří k nejslavnějším a nejheroičtějším kapitolám jak srbské historie tak i samotné první světové války. K příležitosti tohoto slavného výročí Vám předkládáme článek převzatý z webu Červenobílí.cz. Dozvíte se v něm řadu zajímavých informací. Např. skutečné důvody kvůli kterým válka začala právě útokem na Srbsko a nebo něco o čestné a charakterní politice Ruska a cara Mikuláše II. Stejně tak nechybí ani velmi zajímavé srovnání se současnou situací ve světě.  Zde je již slibovaný článek:

 

Uplynulo 99. let od vypuknutí první světové války

Dne 28. července jsme si připomněli 99. výročí od vypuknutí Velké války, jež byla do té doby největším a nejničivějším konfliktem lidských dějin. Toho dne vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Tento potencionální lokální konflikt však během několika následujících dní přerostl v globální válku, v níž se časem ocitly všechny evropské velmoci spolu s většinou evropských zemí.

Sarajevský atentát

Záminkou pro válku byl atentát v Sarajevu z 28. června 1914. V té době byla Bosna a Hercegovina okupovaná Rakousko-Uherskem. Většinu obyvatelstva Bosny tehdy tvořili Srbové. Byli utlačování rakouskými okupanty a toužili po sjednocení se Srbskem. Právě 28. června na největší srbský národní svátek Vidovdan pořádala Vídeň v Bosně veliké manévry, aby tak Srby co nejvíce ponížila. Následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand ďEste tehdy navštívil Sarajevo a srbský student Gavrilo Princip na něj spáchal úspěšný atentát, jako projev odporu proti okupaci, ponižování a útlaku.

Je velmi pravděpodobné, že rakouské úřady věděly o přípravách atentátu, ale nesnažily se mu zabránit, neboť pro vládnoucí kruhy ve Vídni představoval atentát vítanou záminku pro zahájení války proti Srbsku. Navíc část rakouských a především uherských mocenských elit si nepřála nástup arcivévody Ferdinanda ďEste na trůn.

Proč válka začala útokem na Srbsko

Srbsko bylo již dlouho trnem v oku mocnostem Trojspolku. Balkán byl i tehdy, stejně jako dnes, klíčovou strategickou oblastí, neboť spojuje Evropu s blízkým východem. Proto Německo, společně s Rakousko-Uherskem, usilovalo o kontrolu nad Balkánským poloostrovem. V čele téměř všech balkánských zemí stály dynastie německého původu a tamní vlády byly proněmecky orientovány. Výjimkou však bylo Srbsko spolu s Černou Horou. V čele obou těchto zemí stály domácí srbské dynastie a navíc byly oba tyto státy spojenci Ruska a Francie. Ovládnutí Srbska bylo tudíž pro Berlín i Vídeň důležitým krokem pro další expanzi.

Proto se jestřábi v rakouských vládnoucích kruzích po sarajevském atentátu ihned chopili příležitosti k vyprovokování války se Srbskem. Z podílu na atentátu obvinili Srbsko a to i přesto, že jeho vláda neměla s jeho přípravami a provedením nic společného, jasně a ostře jej odsoudila a snažila se atentátu zabránit. Rakousko však na to nebralo ohledy, dalo této malé balkánské zemi ultimátum a oznámilo, že zaútočí, pokud nebudou jeho podmínky splněny. Jednalo se však jen o záminku, neboť požadavky Vídně byly záměrně zvoleny a formulovány tak, aby byly nesplnitelné. Rakouské vedení tak předem vědělo, že Srbsko bude muset ultimátum odmítnout.

Rakousko-Uherské ultimátum Srbsku

Rakousko-uherské ultimátum, jež bylo Srbsku předáno 23. července, obsahovalo následující požadavky:

1. Zakázat v Srbsku vydávání publikací, jež vyvolávají nenávist a nepřátelství k Rakousku-Uhersku.

2. Okamžité rozpuštění organizace „národní obrana“ i všech dalších organizací, jež propagují odpor k Rakousku-Uhersku.

3. Odstranění z veřejného školství všeho, co slouží nebo by mohlo sloužit k agitaci proti Rakousku-Uhersku.

4. Propuštění všech armádních důstojníků a státních úředníků, kteří mají nějakou zodpovědnost za agitaci proti Rakousku-Uhersku. Předání jmen těchto důstojníků a úředníků rakouské vládě.

5. Souhlas Srbska s účastí rakousko-uherských úřadů na potírání jakékoliv protirakouské činnosti na území Srbska.

6. Zahájit s pomocí rakousko-uherských orgánů trestní řízení proti všem spolupachatelům sarajevského atentátu, kteří se nacházejí na území Srbska.

7. Okamžité zatčení dvou osob, jež byly obviněny rakousko-uherskými úřady, že se podílely na přípravě atentátu.

8. Aby Srbsko ráznými opatřeními zabránilo pašování zbraní a výbušnin přes své hranice.

9. Podat vysvětlení Rakousku-Uhersku týkající se výroků vysokých představitelů Srbska, které vyvolaly nepřátelství vůči Rakousku-Uhersku.

10. Bezodkladné informovat Rakouko-Uhersko o plnění těchto podmínek.

O nehoráznosti požadavků vídeňské vlády svědčí výrok, tehdejšího britského ministra zahraničí sira Davida Lloyda George. Ten prohlásil, že se jedná o nejhorší a nejtvrdší ultimátum, jež kdy bylo předáno suverénnímu státu. Srbská vláda ve snaze zabránit válce i přesto přijala všechny podmínky ultimáta, s výjimkou pátého bodu, neboť jeho přijetí by znamenalo přímé vměšování rakousko-uherských úřadů do srbských vnitrostátních záležitostí. To by představovalo porušení suverenity i ústavy Srbska. Proto byl tento bod pro Srbsko absolutně nepřijatelný. Rakousko-Uhersko však i přesto označilo srbské ústupky za nedostatečné a 28. července vyhlásilo Srbsku válku.

Rusko jedná čestně a zachraňuje Srby před jistou zkázou

Vídeň doufala, že se bude jednat o lokální konflikt. To by pro Srbsko znamenalo jistou zkázu. Pro srovnání Rakousko-Uhersko bylo velmocí s 50 miliony obyvatel, zatímco Srbsko bylo tehdy jen malou zemí s pouhými 3 miliony obyvatel. Navíc Rakousko bylo z větší části vyspělou průmyslovou zemí, oproti zaostalému agrárnímu Srbsku.

Srbové své naděje skládali do Ruska a doufali, že se za ně východní bratři postaví. Rusko jejich naděje nezklamalo a vstoupilo do války proti centrálním mocnostem. Jednalo se o nesmírně statečné rozhodnutí ruského cara Mikuláše II. Rusko totiž nebylo na válku vůbec připraveno. Ještě nedávno, v roce 1905, utrpělo porážku od podceňovaného Japonska, jež se ani neřadilo k mocnostem. Po té následovala ničivá revoluce, kterou se carským silám podařilo stěží porazit. Rusko tak bylo velmi oslabeno a navíc bylo v té době zaostalou agrární zemí se zcela nedostatečným a teprve se rozvíjejícím průmyslem. Oproti tomu jeho úhlavní nepřítel Německo bylo moderní průmyslovou velmocí, jež se řadila k nejvyspělejším a nejbohatším zemím planety. Především však mělo Německo v té době nejlepší armádou na světě.

I přesto se však Mikuláš II. rozhodl neopustit své slovanské bratry a Rusko tak zachránilo srbský národ před jistou zkázou za cenu vlastních ohromných ztrát. Ruský lid i samotnou carskou rodinu pak potkalo strašlivé utrpení v podobě bolševické revoluce, kterou umožnila právě válka. Mikuláš II. se bohužel stal i se svou rodinou a miliony dalších Rusů obětí řádění krvelačných bolševiků. Vstup Ruska do války za záchranu Srbska byl tedy neobyčejně úctyhodným a šlechetným činem Mikuláše II. i celého ruského lidu. Jednalo se o akt opravdové bratrské lásky, kterou Rusko v čele s Mikulášem II. projevilo během první světové války vůči Srbsku ještě mnohokrát.

Na mobilizaci Ruska odpovědělo Německo vyhlášením války, poté do války vstoupila Francie jakožto ruský spojenec následovaná Velkou Británií. Spolu s mocnostmi se celý svět ocitl ve víru do té doby nejhoršího válečného konfliktu.

Srovnání se současnou situací ve světě

Je dobré si uvědomit, jaká podmínka byla roku 1914 považována za nesplnitelnou a za důvod pro vedení krvavé války. Tím jediným nepřijatelným bodem byla účast rakouských úřadů na vyšetřování atentátu na území Srbska. To označil tehdejší britský ministr zahraničí za nejhorší požadavek, jaký kdy byl udělen svrchovanému státu.

Srovnáme-li to s dnešní dobou, pak zjistíme, jak během posledních 100 let hluboce kleslo mezinárodní právo. Dnes USA a další západní mocnosti běžně kladou svrchovaným státům mnohem horší požadavky, jež se pak stávají záminkami k rozpoutání válek. Např. v nedávné době požadovali po Libyi a vnutili jí ustavení bezpilotní zóny nad jejím svrchovaným územím, což znamenalo, že libyjská letadla nemohla kontrolovat vlastní vzdušný prostor, a že kontrolu nad ním převzalo letectvo USA a jejich spojenců. Dalším obdobným požadavkem dnes vyhrožují Sýrii.

Když se v roce 1999 chystalo NATO bombardovat Srbsko, předložilo mu ještě horší podmínky. Srbská armáda měla vyklidit část svého svrchovaného území, Kosovo a Metochii a na její místo zde měly nastoupit mezinárodní okupační síly. Bohužel jsou obdobná ultimáta v dnešní době považována za normální věc a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Oproti těmto výše uvedeným nehorázným požadavkům se nám podmínky rakousko-uherského ultimáta z roku 1914 zdají být zcela nicotnými.

Za několik dní vydáme k příležitosti tohoto slavného výročí také článek „Zamyšlení nad první světovou válkou“. V něm se budeme věnovat především určitým méně zdůrazňovaným, avšak velmi důležitým, souvislostem této války. Především jaký měla na tehdejší Evropu a svět dopad oproti druhé světové válce. Stejně tak se budeme věnovat srovnání stavu Evropy a evropských národů v roce 1914 s naší aktuální situací. Uvědomíme si tak, jak hluboký morální úpadek potkal dnešní Evropu. Podrobně také rozebereme, jak tehdejší konflikt vnímali naši předkové a odpovíme i na další zajímavé otázky.

Zdroj:

http://cervenobili.cz/12479/uplynulo-99-let-od-vypuknuti-prvni-svetove-valky/