little_entente

14.8. 2013

Je dobré si uvědomit jak nadstandardní, přátelské a bratrské byly v minulosti česko-srbské vztahy. Jedná se o přátelství trvající již po staletí. Jen málokteré dva národy měly v průběhu dějin tak nesmírně přátelské a bezproblémové vztahy. Jejich vyvrcholením bylo právě úzké spojenectví v rámci Malé dohody.

Dne 14. srpna roku 1920 byla v Bělehradě podepsána smlouva o založení Malé dohody. Jednalo se o obranný, vojenský a politický spolek tří států: Československa, Jugoslávie a Rumunska. Dnes si tedy připomínáme přesně 93. výročí této významné události.

Tehdy v Bělehradě byla podepsána spojenecká smlouva právě mezi Československem a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávií). Proto náš článek v prvé řadě mluví především o česko-srbském spojenectví. Navíc právě Srbsko je nástupnickým státem Jugoslávie, stejně jako je Česká republika nástupnickým státem Československa.

Rumunsko přistoupilo k Malé dohodě o rok později. Protože bylo Rumunsko v té době monarchií, stejně jako Jugoslávie, bylo spojenectví Rumunska a Jugoslávie utuženo sňatkem. Jednalo se o sňatek rumunské princezny Marie z Hohenzollern-Sigmaringenu, dcery rumunského krále Ferdinanda I. s jugoslávským následníkem trůnu princem Alexandrem I. Karađorđevićem.

Cílem Malé dohody, jež se opírala o spojenectví s Francií (tehdy hlavní mocností Evropy) bylo zabránění každému pokusu Habsburků o návrat na trůn. Všechny tři členské státy byly životně závislé na udržení nových hranic, jež byly v Evropě vytyčeny po první světové válce. Hlavní hrozbu pro všechny tři státy totiž představoval maďarský revizionismus a případný návrat Habsburků na maďarský, respektive uherský trůn.

Poslední rakouský císař a uherský král Karel I. se dvakrát pokusil o návrat na uherský trůn a převzetí moci v Maďarsku. Jeho druhý pokus z roku 1921 byl málem úspěšný a tak tehdy Československo spolu se svými spojenci provedlo částečnou mobilizaci, aby v případě potřeby mohla vojska Malé dohody zasáhnout a zabránit Karlovi I. v převzetí moci.

Nejužší bylo v rámci Malé dohody právě spojenectví Československa a Jugoslávie. V meziválečné době byl Bělehrad považován za našeho nejbližšího spojence. To se také potvrdilo v roce 1938, kdy Československo tváří v tvář mnichovské dohodě našlo největšího zastánce právě v bratrském srbském národě. Srbové, na rozdíl od Francie a Velké Británie, nezapomněli na spojenectví s naší zemí a nezradili nás. Desetitisíce srbských dobrovolníků se hlásily na pomoc naší vlasti. Srbští dobrovolníci, mezi nimiž byli i vysocí důstojníci, tehdy chtěli bojovat a umírat po našem boku a pomoci nám tak v obraně před německou agresí.

Později, v době kdy byla naše zem okupována, utíkali mladí muži z tehdejšího protektorátu, aby se dostali do spojeneckých zemí a mohli se v nich zapojit do boje proti Německu. Nejčastěji emigrovali právě přes Jugoslávii a Srbové jim tehdy všemožně pomáhali. V samotné Jugoslávii dokonce vznikla 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova, tvořená Čechy a Slováky.

Spojenectví z dob Malé dohody nebylo zapomenuto ani po druhé světové válce. V roce 1968 v době pražského jara plánovala tehdejší reformní československá vláda, spolu s Jugoslávií a Rumunskem obnovu tohoto spojenectví. To mělo být spojenectvím nezávislých evropských zemí, jež se nechtějí podřizovat SSSR ani USA.

Bohužel však invaze vojsk Varšavské smlouvy nejenže zardousila obnovující se svobodu v naší zemi, ale také zabránila realizaci tohoto spojenectví. Jugoslávie tehdy ostře protestovala proti okupaci naší země. V Bělehradě i dalších srbských městech lidé masově demonstrovali na podporu Československa. Srbové si velmi vážili také oběti Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se upálili na protest proti okupaci. Po celou dobu komunistického režimu naši lidé nejčastěji emigrovali právě přes Jugoslávi. Byli zde pokaždé přijmáni jako nejmilejší bratři a s emigrací jim místní vždy vlídně a ochotně pomohli.

Je dobré si uvědomit jak nadstandardní, přátelské a bratrské byly v minulosti česko-srbské vztahy. Jedná se o přátelství trvající již po staletí. Jen málokteré dva národy měly v průběhu dějin tak nesmírně přátelské a v podstatě bezproblémové vztahy. Jejich vyvrcholením bylo právě úzké spojenectví v rámci Malé dohody.

O to víc si také uvědomíme hanebnost našich vlád, které na příkaz USA nejprve souhlasily s bombardováním Jugoslávie v roce 1999, a v roce 2008 dokonce uznaly nezávislost Kosova. Je třeba také dodat, že se naše zem v 90. letech na příkaz západu rovněž připojila k brutálnímu embargu, jež bylo uvaleno na srbské země a jež způsobilo v Jugoslávii ekonomickou katastrofu.

Proto je třeba, abychom alespoň my následovali naše předky a po jejich vzoru se snažili o obnovu nadstandartně přátelských česko-srbských vztahů. Nejlépe můžeme naše přátelství dokázat tak, že poskytneme pomoc nejohroženějším Srbům. Těmi jsou právě Srbové na Kosovu a Metochii, kteří humanitární pomoc nutně potřebují. Dále je velmi potřebné pořádat informační kampaně a demonstrace na podporu srbského Kosova. Alespoň částečně tak můžeme odčinit ostudná rozhodnutí našich vlád a odvděčit se bratrům Srbům za jejich oddanou pomoc a podporu, kterou nám v minulosti tolikrát poskytli.